V Hošticích, kde se také odehrává děj komediální trilogie Slunce, seno, se režisér Zdeněk Troška narodil. V místě nebo jeho bezprostředním okolí také žije naprostá většina jeho příbuzných. Není proto divu, že svůj důchod tráví právě zde.
V rodinném domě obývá podkroví. V přízemí nejprve žila jeho maminka, po její smrti ale začal prostory obývat režisérův o tři roky mladší bratr a jeho rodina.
Podkroví, které si Zdeněk Troška upravil jako svůj byt, byl původně půda, která sestávala z několika místností. Jak umělec prozradil, když byli on a jeho bratr malí, velmi často si tam společně chodili hrát.
Jeho byt byl původně půda
„Prostor byl rozdělený na čtyři malé půdičky, které se však postupem času změnily ve skladiště všeho možného. Už tu nebylo k hnutí, a tak jsme se rozhodli udělat rázný krok,” vysvětlil Troška pro iDNES.cz.
Při rekonstrukci nechal Zdeněk Troška všechny příčky v podkroví až na jednu jedinou zbourat. Nemá totiž rád tmavé a stísněné prostory, naopak k životu potřebuje hodně světla a pocit vzdušnosti.
„Potřebuji prostor, světlo, vzduch. Nesnáším malé, tmavé kumbály a líbí se mi dnešní otevřený způsob bydlení. Nebo takové ty velké byty v Itálii, kde vlají záclony,” nechal se slyšet režisér.
Knížky narušovaly statiku domu
Jeho podkrovní byt je poměrně malý a jak vysvětlil, naprosto mu to tak vyhovuje. „Nemám moc v lásce obří byty. Osobně si vystačím s prostorem, kam se vejde postel, jídelní stůl, čtyři židle, piano a psací stůl. Velké prostory jsou náročné na úklid,” přiznal s úsměvem Zdeněk Troška.
„Už se netoužím příliš obklopovat věcmi. Mám třeba spoustu cédéček, protože jsem porovnával různé nahrávky a například Patetickou symfonii Čajkovského jsem měl devětkrát. Teď jsem si vybral tu, která mi nejvíc vyhovuje, a ostatní rozdávám. Cédéčka nebo knížky nemají ležet, protože tak jsou mrtvé. Mají se číst a tím dávat radost nebo poučení,” rozvedl režisér svou životní filozofii o trochu více.
Co se týká knížek, většinou si ale stále nemůže pomoci a domů si je nosí. Dokud ale žila jeho maminka, musel to dělat tajně. Říkávala mu totiž, že je jich tolik, že už určitě musí narušovat statiku celého domu.
Neumí si představit žít jinde
Na svůj rodný kraj nedá dopustit. Také proto si většinou lokace na natáčení vybírá právě v Jižních Čechách a ne jinde.
„Jsem patriot a snažím se ve filmech ukazovat krásy našeho kraje. Nemyslete si, dneska najít do pohádky klasický statek, kostel nebo třeba kus louky a lesa není legrace. Naše země je tak zadrátovaná a protkaná ledasčím, že je to opravdu někdy nadlidský úkol,” vysvětlil své režisérské postupy.
Dnes už si prý vůbec nedokáže představit, že by měl žít někde jinde, než právě v Česku. „Prostě doma jsem v Čechách, v mých jižních Čechách. Tisíckrát si můžu říct, co mě štve, a co by se dalo udělat jinak, ale víte, ono všude je něco. Nikde nepadají pečení holubi přímo do huby,” uzavřel Zdeněk Troška.
Zdroje: Poznatsvet.cz, iDNES.cz, Dumazahrada.cz
Sledujte nás v Google Zprávách