Ze sirotka mocným vojevůdcem. Před 435 lety se narodil Albrecht z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna

Foto: volné dílo: Anthonis van Dyck/wikimedia.org

Narodil se před 435 lety, 14. září 1583, na tvrzi Heřmanice u Jaroměře, jako syn zchudlého příslušníka významného rodu Viléma z Valdštejna a jeho manželky Markéty Smiřické ze Smiřic. Přestože se Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna nenarodil se stříbrnou lžičkou v ústech a již v dětství se stal sirotkem, zemřel jako jedna z nejvlivnějších a nejbohatších osobností Evropy.

O rodiče, kteří ho vychovávali ve víře Jednoty bratrské, brzy přišel. Matka zemřela již v červenci 1593 v jeho necelých deseti letech a o otce přišel v únoru 1595. Ujímá se ho matčin švagr Jindřich Slavata z Chlumu a Košumberka, který ho na podzim 1597 posílá studovat latinské gymnázium ve slezském Goldbergu a o dva roky nastupuje na evangelickou univerzitu v Altdorfu.

Už následujícího roku však musí s ostudou univerzitu opustit poté, co v jedné z četných potyček, kterých se zúčastnil, pomohl uprchnout vrahovi syna významného altdorfského měšťana. Dokonce přitom stráví několik dní ve vězení. Mezitím zemřel jeho poručník a Albrecht z Valdštejna v letech 1600 až 1602 podnikl kavalírskou cestu po Evropě, jak je zvykem u mladých šlechticů té doby, na které si rozšiřoval své obzory a znalosti.

Po návratu z cest začal získávat první vojenské ostruhy, když se v roce 1604 nechal najmout jako fendrych (praporčík) pro vojenské tažení císaře Rudolfa II. proti Turkům, kteří v té době již ovládají většinu Uher, a uherským povstalcům Štěpána Bočkaje. Po vojenské stránce se mu dařilo a po uzavření míru v roce 1606 byl propuštěn s hodností plukovníka českých stavů. Současně si však domů přivezl i zranění ruky a především tzv. uherskou nemoc neboli syfilis.

Jan III. Sobieski žehná polské jízdě před útokem na Osmany

Bitva u Vídně: střetnutí, které zachránilo křesťanskou Evropu

Právě v této době udělal Albrecht z Valdštejna krok, který mu otevřel cestu k dalšímu vojenskému a společenskému vzestupu, když opustil Jednotu bratrskou a konvertoval ke katolicismus. Přesné datum, kdy Valdštejn konvertoval není známo, ale uvádí se, že se tak stalo někdy v letech 1602 – 1606.

Změna náboženství jeho kariéře pouze prospěla. V roce 1608 se stal hejtmanem ve službách arcivévody Matyáše Habsburského a připravoval se na tažení na Prahu. Poté, co byl však spor mezi Rudolfem II. a Matyášem 24. června 1608 uzavřen libeňským mírem, mohl se vrátit ke dvoru.

Německé přepady českých četnických stanic si rekonstrukcemi často připomínají příznivci oživené historie

V síni byly tři krvavé louže. Před 80 lety Němci zmasakrovali české četníky

K dalšímu společenskému vzestupu mu pak pomohl v květnu 1609 sňatek s mladou bohatou vdovou Lukrécií Nekšovnou z Landeka, na jehož zprostředkování se pravděpodobně podíleli olomoučtí jezuité. Po pěti letech manželství Albrecht ovdověl a po své manželce zdědil její moravská panství Lukov, Vsetín a Rymice.

Ta se stala důležitým základem, nejen pro jeho další obchodní a podnikatelskou činnost, ale i pro jeho vojenskou a politickou kariéru, když se v roce 1615 stal plukovníkem pěchoty moravských stavů.

Postavil se proti moravským stavům

Za svůj největší vzestup však Valdštejn vděčil teprve stavovskému povstání, kdy se v roce 1619 jednoznačně postavil na stranu císaře a krále Ferdinanda II. Dezertoval i s částí svého pluku od moravských stavů a i s ukořistěnou pokladnou moravských stavů ujel do Vídně k císaři. Moravské stavy ho za tento čin prohlásily za psance, zkonfiskovaly jeho moravská panství a zakázaly mu návrat na Moravu.

Ilustrační foto

Tajemství, které nedá spát. Mohlo za úsměv Mony Lisy onemocnění štítné žlázy?

Už 10. června 1619 se jako velitel kyrysnického pluku, který za vlastní peníze najal v Nizozemí, zúčastnil bitvy u Záblatí v Čechách, kde císařská armáda pod velením Karla Bonaventury Buquoye porazila stavovské vojsko vedené Petrem Arnoštem Mansfeldem.

Jeho kyrysníci se v tzv. České válce zapojili i do obrany Vídně a bitvy na Bílé hoře. Přestože se těchto bojů pravděpodobně sám nezúčastnil, byl za úspěchy svého pluku jmenován komisařem v severozápadních Čechách.

Válečná loď Vasa švédského krále Gustava II. Adolfa v muzeu ve Stockholmu

Velkolepá loď Vasa. Jak švédský král potopil vlastní chloubu

Za svou oddanost Ferdinandovi II. a vojenské úspěchy je odměněn rozsáhlým majetkem ve východních Čechách a 18. ledna 1622 je jmenován pražským plukovníkem, čímž se stal de facto vojenským velitelem Čech. O rok později, v létě 1623, se konečně dočkal nejnižší generálské hodnosti, když byl povýšen do hodnosti generál-strážmistra.

Rozšiřoval však dále i svůj majetek, nejen nákupem konfiskátů po účastnících stavovského povstání, i účastí v tzv. mincovním konsorciu. To tvořili kromě Valdštejna, zemský místodržící Karel z Lichtenštejna, František z Dietrichštejna, Pavel Michna z Vacínova, holandský obchodník Hans de Witte a židovský bankéř Jakub Baševi z Treuenburka. Konsorcium razilo znehodnocené mince (tzv. dlouhé mince) a dělalo to v takové míře, až v roce 1623 způsobil státní bankrot.

Kresba Jacka Rozparovače

Nejslavnější vrah historie? Před 130 lety začalo řádění Jacka Rozparovače

Postavení ani kariéru Albrechta z Valdštejna však účast v mincovním konsorciu nijak nepoškodila. K dalšímu společenskému vzestupu mu v červnu 1623 naopak dopomohl druhý sňatek s Isabelou Kateřinou z Harrachu, dcerou Karla z Harrachu, jednoho z císařových rádců, což mu otevřelo dveře k císařovu dvoru.

Nedlouho poté v je povýšen na knížete frýdlantského a roce 1627 je jeho území vyňato ze Zemských desek Království českého a povýšeno na Frýdlantské vévodství. Stalo se tak jakýmsi státem ve státě.

◀ PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST ▶

Akční letáky