Zdroj: Profimedia.cz
Existoval osmý kontinent velkosti Austrálie. Záhadně zmizel. Vědci ho nyní našli
V 15. až 17. století bylo podniknuto mnoho zámořských cest. První dobrodruzi vstoupili na vzdálené kontinenty a ostrovy, které postupem času začali zaplňovat prázdná místa na mapě. Jedním z nich byl také Abel Janszoon Tasman. Ten v roce 1642 objevil Nový Zéland.
Tasman vyrůstal v chudé rodině v nizozemské provincii Groningem. Už jako malý vynikal obdivuhodnou inteligencí a houževnatostí. Sám se naučil číst, psát a z vlastní vůle vstoupil do služeb Východoindické společnosti, jež slibovala možnost vyniknout a zbohatnout. Z cílevědomého mladíka se rychle stal kapitán proslulý svým navigačním uměním. V roce 1641 byl guvernérem pověřen zcela novým a vzrušujícím úkolem. Měl zjistit co nejvíce informací o tajemné zemi „Zuidlandt“, která označovala západní pobřeží dnešní Austrálie.
V polovině srpna 1642 se zvedly kotvy. Plavba probíhala v klidu až do oblasti 50° jižní šířky. Silné a nebezpečné bouře donutily kapitána změnit kurz směrem na východ. Australská pevnina tak zůstala daleko na severu. To však Tasman nevěděl. 24. listopadu s radostí zahlédl obrysy vysokých hor. Byla to Van Diemenova země, dnešní Tasmánie.
Osmý kontinent
Loď pokračovala dál na východ. Vítr ji hnal přímo do průlivu mezi novozélanskými ostrovy. 18. prosince zde zakotvila. Zanedlouho ale byla napadena místními domorodci. Tasman na nic nečekal. Místo, které následně pojmenoval Zálivem vrahů, rychle opustil. Plavba se táhla několik týdnů. Rozsáhlá pevnina neměla konce. „Velikost země je obdivuhodná," napsal si námořník do deníku. Netušil, že se mu splnil sen. Objevil nový kontinent.
Jeho existenci potvrdil americký geofyzik Bruce Luyendyk v roce 1995, který navrhl také jeho název Zélandie. Výzkum neziskové organizace Geological Society of America (GSA) následně zjistil, že osmý kontinent je stejně velký jako Austrálie a zabíral 5 % celkové plochy superkontinentu Gondwana. „Kromě toho je Zélandie sedmým největším geologickým světadílem, je nejmladší, nejtenčí a nejvíce potopená," píše ve své zprávě vědec Nick Mortimer.
Zélandie byla původně součástí Austrálie. Před 80 miliony lety se od ní ale odtrhla. Před 23 miliony lety se z velké části ponořila do Tichého oceánu. Nyní je nad hladinou přibližně 7 % kontinentu. Patří do ní Nový Zéland, Nová Kaledonie, ostrov Norfolk a několik menších ostrovů.
Zélandie
Od roku 2014 probíhá intenzivní výzkum nového světadílu a jeho mapování. Odborníci tak již zjistili, co stojí za jeho potopením. Čerpali z analýzy vzorků půdy ze dna i ze sond sahající do hloubky 854 metrů pod mořské dno. Za zkázu Zélandie mohla sopečná činnost. Zánik severní části země souvisí se vzepnutím podmořských vulkánů v západním Tichomoří, kterým se říká Ohnivý kruh. Nachází se zde 452 sopek, jež jsou příčinou 90 % zemětřesení. Když se Zélandie pohnula, změnila tím cesty, jimiž si magma hledá cestu na povrch země.
„Od doby, co naše Země vznikla, mohlo dojít k maximálně 100 takto masivních událostí," říká novozélandský geolog a akademik Rupert Sutherland. „Studium Zélandie ukazuje, jaké mají geografické změny důsledky." Výzkum osmého kontinentu tak pomáhá nejen odhalit minulost naší planety, ale také pomoci s předpovědí budoucích přírodních katastrof.
Zdroj:
www.stuff.co.nz, www.cnn.iprima.cz, www.en.wikipedia.org, www.cs.wikipedia.org
