O více než 150 let později vědci potvrdili, že Hectorovo tušení bylo správné. Nový světadíl se rozkládá od Nového Zélandu přes ostrovy Lorda Howea a Ballovu pyramidu až po ostrov Nová Kaledonie. Má rozlohu 4,9 milionu km² a přibližně 94 % plochy je ponořeno pod vodou.
„Objev Zélandie nebyl náhodný, jde o výsledek postupného bádání. Díky novým technologiím jsme mohli konečně nahlédnout pod hladinu a definitivně prokázat, že se v hlubinách skrývá velké neporušené území,” říká geolog Nick Mortimer.
Osmý kontinent
Ze vzorků hornin, získaných hlubinnými vrty, odborníci zjistili, že země se od Austrálie oddělila asi před 60 až 85 miliony lety. Leží na kontinentální desce o tloušťce 10 až 30 kilometrů a je vymezena jasnými geologickými a geografickými hranicemi. Zároveň má kůru tvrdší než běžné oceánské dno a svou nadmořskou výškou převyšuje okolí.
Více než 8000 fosilií, které byly během dvouměsíční expedice objeveny, napovědělo, že světadíl byl před svým ponořením zeleným rájem, jenž přitahoval především ptáky. Byl také domovem nejstaršího předka tučňáka chocholatého.
„Nově identifikované pozůstatky vyhynulého druhu, pojmenovaného Eudyptes atatu, nabízejí zásadní a dříve chybějící článek mezi pravěkými a dnešními tučňáky,” říká zoolog z Massey University Daniel Thomas. „Dříve jsme si mysleli, že tito tvorové se na Novém Zélandu objevili teprve před 7000 lety, tři miliony let staré kosti ale naznačují, že ostrovy mohly být místem, kde se ptáci vyvíjeli.”
Ptačí ráj
Tato teorie byla potvrzená pomocí počítačového modelu, který zobrazuje migrační vzorce různých zvířat. Simulace ukázala, že všichni moderní tučňáci pravděpodobně pocházejí ze stejného předka žijícího na Zélandii. Tím by mohl být právě Eudyptes atatu. Starověký pták byl dnešním podobný. Dosahoval ale výšky až 1,7 metru a vážil kolem sta kilogramů. Jeho užší zobák napovídá, že se živil především krilem.
Vědci na základě analýzy fosilií a vzorků hornin předpokládají, že Zélandie byla také domovem dinosaurů a na jejím území převládaly deštné pralesy. Mohla také fungovat jako most, kterým se tvorové pohybovali mezi kontinenty. Další studie 2 500 metrů jádra sedimentu extrahovaného během expedice by měly poskytnout také nový vhled do klimatické historie jižního Pacifiku.
Zdroje: www.theguardian.com, www.bizsiziz.com, www.sciencealert.com, www.rexter.cz
