Dobové dokumenty hovoří o asyrské železné armádě a říši takto: „Asýrie je město krve, plné lží, plné plenění, nikdy bez obětí! Práskání bičů, rachot kol, cválající koně a otřásající se vozy! Útočící jízda, blýskající se meče a třpytící se kopí!" (kniha Nahum 3,1 prorok Nahum)
Informace o vojenské organizaci asyrské armády jsou roztříštěné a nejasné, ale přesto existují údaje o asyrském vojenském aparátu. V době Sargona se z vojáků stala skutečně železná armáda. Sargon reorganizoval a integroval bojové síly, počínaje konvenčními jednotkami, jako je pěchota, vozy, jízda a obléhací technika. Stanovil úlohu specializovaných jednotek, které pomáhaly podporovat konvenční jednotky zvědů, ženistů, zpravodajských důstojníků a sapérů. Existovala i speciální jednotka pro zásobování armády potřebným množstvím železa, která obsahovala 200 tun zbraní a neprůstřelných vest.
Zatímco beranidlo se snažilo rozbít a uvolnit skalní stěny, asyrské útočné týmy se pokoušely prolomit hradby ze žebříků. Beranidlo bylo sice účinné, ale také zranitelné vůči nepřátelským obráncům, kteří shazovali řetězy, aby beranidlo odtáhli stranou. Ale i na to byli Asyřané připraveni a nasadili muže, kteří řetězy zahákovali železnými drapáky. Prorok Joel podává popis asyrského skalpování hradeb:
"Vrhají se na město;
běží podél zdi.
Lezou do domů;
jako zloději vcházejí okny."
Reliéf asyrské železné armády v Britském muzeu v Londýně.
Král byl státem
Asyrskou armádu zcela ovládal král, jelikož úloha šlechty ve vojenských záležitostech byla naprosto klíčová. Král zde fungoval jako despotický vrchní velitel, který se nejen přímo podílel na státních záležitostech na všech úrovních; ale „on byl státem“.
Každý aspekt státních záležitostí, ať už mezinárodní, politický, vojenský či náboženský, byl s ním přímo spojen. Král byl absolutní, ale i on měl svá omezení – na rozdíl od egyptského faraona nebyl sice božský, ale despotický, což dokazoval prostřednictvím rituálního očišťování božskými i lidskými pomocníky. A kromě toho byl i náčelníkem asyrské armády. Právě té sliboval věrnost už v rámci královské přísahy, kdy musel stvrdit, že osobně povede svá vojska na každoroční dobyvačná tažení s cílem rozšířit své hranice. Jeho vojenské povinnosti byly samozřejmě rozptýleny a delegovány na nižší úředníky, ale on byl hlavní mocenskou figurou.
Na zajímavý dokument o asyrské armádě se podívejte zde:
Organizace armády
Nižším úředníkem, který armádu skutečně vedl, byl turtanu, tedy druhý vojenský velitel přímo pod králem, na němž ležela skutečná odpovědnost. Asyrští králové se sice účastnili válečných tažení, ale pokud nemohli, měl turtanu pevnou pozici velitele. Nebo lépe řečeno velitelů, protože později byli turtanu dva, jeden na levici a druhý na pravici. Zajímavé je, že post turtanu byl přidělen převážně eunuchům. Důvodem byla nemožnost předání moci z otce na syna.
Asyrské vojsko se skládalo ze čtyř hlavních jednotek: jízdy, vozatajstva, pěchoty a lučištníků. Ještě k tomu měli svou vlastní verzi jízdních lučištníků, kteří byli velmi lehce vyzbrojeni, takže byli zranitelní. Struktura i vybavení armády se však neustále vyvíjely a zdokonalovaly, takže později byla do armády začleněna médská jízda, která změnila charakter asyrské jízdy z vozatajských družin na jízdní bojovníky vyzbrojené lukem a kopím. Dny vozatajstva jako pána bitevního pole se chýlily ke konci. Postupem času měla asyrská armáda tři typy jezdectva - lehkou jízdu, těžké lučištníky a těžkou jízdu, která byla plně obrněná a určená pro boj s těžkou pěchotou.
Obléhání Lachiše
V tomto různě se měnícím složení byla železná armáda nepřekonatelná. Do dějin se zapsalo například obléhání Lachiše. Jednalo se o promyšlený plán, kdy se celá armáda utábořila před branami a zabrala tak území o rozloze 2500 metrů na délku a 100 metrů na šířku. Je jasné, že i zásoby pro takovou sílu by byly obrovské. Navíc počet kalorií a množství vody, které jeden asyrský voják potřeboval ke svému fungování, vychází na 3 402 kalorií denně a devět litrů vody, do čehož ještě nejsou započítány potřeby zvířat. Jakmile asyrská armáda město izolovala, začala na místě budovat obléhací zařízení. Při obléhání Lachiše v roce 701 př. n. l. nasadila obléhací posádka beranidla, která bylo nutné sestavit na místě. Zatímco probíhala jejich stavba, asyrská pěchota začínala budovat hliněné rampy vedoucí k nejslabšímu místu městských hradeb. Muži stavějící rampy byli pravděpodobně pod ochranou asyrských lučištníků a prakovníků.
Právě díky beranidlům nezůstalo většinou z měst nic, doslova ani kámen na kameni. Zatímco beranidla se snažila rozbít a uvolnit skalní hradby, asyrské útočné týmy šplhaly po žebřících a pokoušely se prolomit hradby. Ačkoli beranidlo bylo účinné, Asyřané měli během obléhání obvykle záložní plán, který armádě pomáhal, pokud se beranidlu nepodařilo hradby rozrušit, a tím byly obléhací věže.
Drancování měst
Uvnitř města asyrská pěchota bezostyšně plenila. Po skončení masakru a drancování ti, kteří ještě žili, živili deportované uprchlíky během cesty zpět do Asýrie a zároveň je ošetřovali lékaři, aby se udržovala hygiena a zabránilo nemocem. Rodiny většinou nebyly rozděleny a pomáhaly si. To byl jeden ze znaků asyrské komunity - Asyřané chtěli zachovat identitu deportovaných kvůli společenské a vojenské síle a aby omezili možné akty vzpoury. I asyrská železná armáda měla velkou roli na tehdejším úspěchu říše.
Zdroje:
www.camrea.org, www.ancient-origins.net, www.ancient-origins.net
