četba na 2 minuty
Železná maska, nazývaná také ohlávka nebo uzda na sekernice, se v pramenech objevuje poprvé v roce 1567. Tehdy byla nasazena Skotce Bessie Tailiefeirové za to, že pomluvila jistého muže z Edinburghu, se kterým se přela o půdu. Dotyčný podle ní pozemek naschvál špatně vyměřil; zda to byla pravda, se už nedozvíme, jisté však je, že si tento chlapík její tvrzení vyložil jako urážku a hnal ji k soudu. Bessie byla se železnou maskou na hlavě připoutána ke kříži na veřejném prostranství a musela tam takto stát po dobu jedné hodiny.
Ohlávka si našla cestu i do Anglie a odtud potom do Německa. Někdy šlo jen o prostou kovovou obruč, jindy si výrobce s designem pohrál a masku ozdobil prasečím rypákem nebo rohami, aby působila co nejsměšnějším dojmem. Všechny však měly společný kovový výběžek, který se oběti zasunul do úst, aby nemohla mluvit.
Jidášova stolice:Mučící nástroj používaný inkvizicí při čarodějnických procesech
četba na 1 minutu
Právě díky přítomnému roubíku maska posloužila také inkvizitorům při procesech s čarodějnicemi. Vyšetřovatelé se báli, že je vyslýchaná prokleje nebo se osvobodí z pout s pomocí magické formule, ohlávka jí však takové pokusy znemožnila.
Jinak se ale masky nasazovaly zejména drbnám, hašteřivým manželkám nebo ženám nižšího stavu, které si dovolily otevřít pusu na vrchnost. S maskou musely stát po určitou dobu u pranýře, nebo je úředník či manžel potupně vedl městem, aby se jim mohlo vysmát co nejvíce lidí. V Německu dokonce k ohlávce připevňovali zvoneček, kterým na sebe bizarní průvod upozorňoval.
Tato ponižující forma trestu se v Evropě udržela až do poloviny 19. století. Poslední klevetnice v ní musela pózovat v roce 1856 v anglickém hrabství Lancashire.
