„Tím, že je vesmír tak obrovský, nikdy se nedozvíme, co se v něm děje právě teď," vysvětluje Ředitel Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně a Planetária Jakub Rozehnal. „Například, když se něco stane na Marsu, my to zachytíme za 20 minut. Když pozorujete Slunce, vidíte jeho podobu před osmi minutami."
Dinosauři se na naší Zemi objevili asi před 250 až 235 miliony lety a vyhynuli před 66 až 65 miliony lety. Bytosti, žijící ve vzdálenosti 65 milionů světelných let od nás, by tedy měly být schopné spatřit při pohledu do dalekohledu, jak tito obratlovci loví, pobíhají nebo relaxují. Teoreticky ano. V praxi je to mnohem složitější.
Země z vesmíru
Světlo je všude. Fotony, které ho tvoří, se odrážejí od každého neprůhledného předmětu a létají do všech směrů. Když jsou tyto elementární částice zachyceny okem, objekt uvidíme. Čím větší je vzdálenost mezi naším smyslovým orgánem a tělesem, tím více se fotony rozptylují a máme je problém zachytit.
Proto astronomové používají dalekohled. Tento přístroj shromažďuje více fotonů, které se odrazily od hvězdy nebo těles. Objekty jsou tak vidět zřetelněji. Čím dále je pozorované těleso, tím výkonnější by mělo kukátko být.
Největší dalekohled na světě, James Webb Space Telescope, disponuje čočkou o průměru 6 metrů s rozlišením 0,1 úhlové sekundy. Snadno tak prostřednictvím něj odborníci spatří korunu na vzdálenost více než 40 km. I tento technologicky dokonalý přístroj ale vidí galaxie vzdálené několik miliard světelných let daleko jen jako malé shluky světelného prachu. Pokud bychom chtěli objekt ostřejší, musel by být daleko maximálně půl milionu světelných let.
Pozorování života na Zemi
Za předpokladu, že by obyvatelé 65 milionu světelných let vzdálené planety disponovali podobným dalekohledem, a chtěli by spatřit naši Zemi, jeho čočka by tak musela mít průměr více než 60 km. I v tomto případě by však Modrá planeta vypadala pouze jako tečka na obloze. Pokud by opravdu toužili zachytit dinosaury, průměr čočky by musel mít více než 4,5 světelného roku, což je 4,257 x 1013 kilometrů. To je více, než měří samotná Země.
Takto obrovský teleskop by však z pohledu fyziky způsobil vážný problém. Existují totiž určitá pravidla, kterými se vesmír řídí. Platí, že průměrná hustota látky se rovná její celkové hmotnosti podělené jejím celkovým objemem. Například železo bude mít menší objem než tělesa stejné hmotnosti z méně hustého materiálu. Pokud by se hmotnost zvětšila, objekt by ohnul časoprostor a v místě by se vytvořila černá díra. Čočka vyrobená ze skla by tak mohla mít maximálně průměr 28 světelných minut.
Zdroj:
www.region.rozhlas.cz, www.sk.wikipedia.org, www.buddymantra.com
