Každý rok se nám půda pod nohama posune

V roce 1912 německý vědec A. Wegener představil teorii „tektoniky desek“, laicky řečeno, že zemský povrch tvoří desky, které se „pomaličku posouvají pod našima nohama.“ Dle National Geographic byla přijata v 50. až 60. letech. Wegener tehdy neměl moc důkazů, jak svou teorii podpořit. Poukázal jen na to, že pobřeží Jižní Ameriky a Afriky do sebe zapadají jako dílky puzzle a že tam lze nalézt stejné skalní útvary a zkameněliny, tedy že musely tvořit jeden kontinent. Dnes víme, že se kontinenty skutečně posouvají – jeden až deset centimetrů za rok. Dle údajů GPS se mění zeměpisné souřadnice, sice nepatrně, ale mění. Například Austrálie se posune o sedm centimetrů směrem na severovýchod každý rok, desky pod Atlantským oceánem se od sebe vzdalují a oceán se každý rok zvětší o dva a půl centimetrů! Zdá se vám to málo? Je to jen nepatrný zlomek geologického času.

Nejprve pohled do vzdálené minulosti

Fyzikální vědec M. Waye z Goddarova institutu pro výzkum NASA je autorem studie, která říká, že se během posledních tří miliard let v různých obdobích země od sebe oddalovaly a zase k sobě přibližovaly. První pevninou byla Kenorland (před 2,5 miliardou let) a po ní Nuna (před 1, 6 miliardou let), která se rozdělila před 1,4 miliardou let. Novým spojením pevnin vznikl Rodinia (před 950-800 milionem let) a poté Pannotia (před 620-580 milionem let). Pangea je nejmladší a největší superkontinent (325-175 mil. let).

Zdroj: Youtube

A vzdálená budoucnost?

To, jak bude naše planeta vypadat za několik milionů let, existuje několik teorií. Jisté však je, že se tektonické desky neustále srážejí a rozpadají a vytvářejí novou zemskou kůru. V budoucnu se změní velikost oceánů, některé se zmenší, jiné zvětší, stoupne jejich hladina, pohoří se zvýší a pevniny se k sobě zase přiblíží.

Za 100 milionů let se díky posunu desek podél východního pobřeží Severní Ameriky zmenší Atlantský oceán a za další miliony let po něm nezůstane téměř ani stopa. Za 200 milionů let by se na Zemi mohly znovu objevit superkontinenty – obří pevniny složené z více kontinentů, což nejspíš povede ke změně klimatu. Dle jednoho modelu se přibližně v té době všechny kontinenty přesunou na severní polokouli, na jižní polokouli zůstane pouze Antarktida. Druhý předpokládá, že se kolem rovníku vytvoří nový obrovský superkontinent, který se bude rozkládat na obou polokoulích. Změní se rotace Země a den se prodlouží asi o půl hodiny, zvýší se i intenzita slunečního záření. Nakonec se přibližně za 250 milionů let opět vytvoří jeden velký superkontinent. Vědci ho nazvali Pangea Proxima.

Zdroj: Youtube

A člověk?

O životě na Zemi za miliony let zatím nebyla publikována žádné teorie. Ale možná vás bude zajímat, že v loňském roce paleontolog a evoluční biolog H. Gee zveřejnil své názory: „ …dívám se na to z nadhledu. Druhy savců se objevují a vymírají poměrně rychle, vyvíjejí se, prospívají a mizí zhruba během milionu let. Zkameněliny ukazují, že Homo sapiens je na světě zhruba 315 000 let, ale po většinu této doby byl tento druh vzácný – tak vzácný, že byl blízko vyhynutí, možná více než jednou. Tak byla zaseta semena zkázy lidstva: současná populace se velmi rychle rozrostla z něčeho mnohem menšího. Výsledkem je, že jako druh H. sapiens je neuvěřitelně stejný. V několika tlupách divokých šimpanzů je více genetické variability než v celé lidské populaci. Nedostatek genetické variability není nikdy dobrý pro přežití druhu. Ničením biotopů, nízkou genetickou variabilitou a klesající plodností je Homo sapiens odsouzen k záhubě.“

Co bude za několik milionů let, nejspíš nikoho netrápí, ale je tak nějak fajn být v obraze, kdyby to někde přišlo na přetřes…

Zdroje: www.livescience.com, www.nationalgeographic.com, www.scientificamerican.com