Zmizení všech dalších osmi druhů se blíží masovému vymírání, jelikož před 10 000 lety všichni další homininé zmizeli. A protože se zřejmě nejednalo o žádnou katastrofu, musíme se ptát, zdali všichni padli za oběť nám coby nejsilnějšímu predátorovi. Kromě archeologických nálezů hovoří o setkávání pravěkých druhů i jeskynní malby a rytiny, řezby nebo třeba i hudební nástroje. Jak se ukazuje, už pravěcí lidí měli vyvinutou sofistikovanou schopnost abstraktního myšlení a komunikaci, dokázali spolupracovat, ale i plánovat, taktizovat, manipulovat, klamat a zabíjet.
Homo sapiens se jako druh vyvinul před 260 000-350 000 lety v jižní Africe, odkud se rozšiřoval dál a potkával se zřejmě s ostatními příslušníky homininů. Jací to byli?
Toto video dokonce hovoří o 14 lidských druzích:
Neandrtálci
Nejznámějším a nám zřejmě nejbližším druhem byli neandrtálci, velmi schopní, zavalití lovci přizpůsobení chladným stepím Evropy. Na fosilních pozůstatcích, jež byly a stále jsou nacházeny, jsou zřetelně patrné úrazy odpovídající válečným konfliktům. Je tedy možné, že se neandrtálci s moderními lidmi utkali, a i když byli sami výtečnými lovci, důmyslné zbraně pravděpodobně poskytly Homo sapiens vojenskou výhodu. Ke zbraním, které druh Homo sapiens používal, patřily zřejmě projektilové zbraně, jako jsou oštěpy a vrhače kopí, vrhací hole a kyje.
Vyhynutí neandrtálců trvalo dlouho tisíce let. Raní Homo sapiens neměli výhody pozdějších dobyvačných civilizací: nebyli zemědělci, netrpěli epidemiemi a nemocemi, které zničily jejich „nepřátele“. A i když neandrtálci válku s moderními lidmi prohráli, doba, kterou jejich vyhlazení trvalo, ukazuje, že jejich inteligence se blížila té naší. To se o ostatních druzích říct nedá.
Neandrtálci byli skvělí lovci, ale s malým králíkem si nedokázali poradit.
Ostatní druhy
Další naši příbuzní, denisované, obývali Asii. V Indonésii byl primitivnější Homo erectus a střední Afriku obýval Homo rhodesiensis. Kromě nich se ještě na Zemi vyskytovaly další druhy, ale ty se vyznačovaly malým vzrůstem a malým mozkem, jako byli Homo naledi v jižní Africe, Homo luzonensis na Filipínách, Homo floresiensis, řečený hobit v Indonésii a záhadní jeskynní lidé rudých jelenů v Číně.
Nemůžeme siale myslet, že již známe všechny druhy. Je velmi pravděpodobné, že se ještě objeví některé další.
Podoba denisovana
Teritoriální boje
K postupnému, ale zato masovému vymírání všech těchto druhů došlo v úseku kolem 40 000 let, který se přesně překrývá s šířením moderních lidí z Afriky. Tak zvané šesté masové vymírání postihlo savce z doby ledové, zničilo deštné pralesy, ale dosud nevíme, zdali jeho obětí byli i jiní lidé. Jisté je, že moderní lidé museli při své expanzi bojovat s ostatními druhy zejména o území. Půda byla stejně důležitá v pravěku, jako ve starověku a vlastně i v novověku, kdy teritoriální boj cítíme v posledních měsících více než kdy jindy.
Teritoriální boje se i v pravěku blížily genocidě, která se zdá být velmi přirozenou součástí lidské přirozenosti.
Jak jsme se chovali, když jsme potkali jiné lidi, ukazuje tento dokument:
Účinné zbraně a bojové techniky vedly ke genocidám
Homo sapiens byl stejně teritoriální, jako jeho současníci. A nebyl o nic více agresivní anebo krutý. Válka vznikla ještě před evolucí člověka a určitě si mezi sebou jednotlivé druhy nezadaly. Terénní studie, historické zprávy a archeologické nálezy jasně ukazují, že války v primitivních kulturách byly intenzivní, všudypřítomné a smrtící, takže lze jen těžko souhlasit s tím, jak byli ranní lovci a sběrači mírumilovní a ušlechtilí.
Kromě funkčních zbraní měli i strategie a bojové taktiky, neváhali použít zbraně, aby své protivníky usmrtili a získali tak územní převahu. Nájezdy a přepadávání byly na denním pořádku, a právě násilí bylo hlavní příčinou úmrtí mužů v těchto společnostech. I zbraně byly velmi účinné, protože množství nálezů hovoří o umném použití neolitických zbraní, jako byly hole, oštěpy, sekery a luky.
Setkávání jednotlivých druhů
Jednotlivé lidské druhy se mezi sebou tedy setkávali a fosilie jasně ukazují, že během několika tisíc let po našem příchodu neandertálci zmizeli. Nenahradili jsme je však, jak by se mohlo zdát, ale naopak jsme se s nimi setkali a pářili se s nimi. Stejně jako zbytky neandrtálské DNA u euroasijských lidí napovídá jinde DNA o dalších setkáních s archaickými lidmi.
Východoasijské, polynéské a australské skupiny mají DNA denisovanů. Pravděpodobně DNA Homo erecta se vyskytuje u mnoha asijských lidí a africké genomy vykazují stopy DNA dalšího archaického druhu.
Křížili jsme se tedy s nimi a tyty druhy zřejmě vymřeli po setkání s námi. Šlo však o přirozený výběr druhu, v němž hrála roli válka coby kontrolní mechanismus růstu populace. Ač tedy Homo sapiens neplánovali zničit své současníky, nájezd za nájezdem, přepad za přepadem, tak moderní lidé vyhubili své nepřátele a zabrali jejich území.
Zdroje:
