„Absolutní změna fyzikálních vlastností, jako je teplota nebo hustota, je směrem od pláště k jádru větší než mezi pevninou a vzduchem," říká geoložka Samantha Hansen z University of Alabama a vedoucí studie, publikované v prestižním časopise Science Advances. „Proto jsme se rozhodli, že prostor pod našima nohama důkladně prozkoumáme."
Odborníci zanalyzovali data, jež během tří let shromáždilo patnáct seismických stanic, pohřbených v ledu na Antarktidě, monitorující seismické vlny ze zemětřesení. „Způsob, jakým se tyto energie pohybují a odrážejí, odhaluje složení materiálu uvnitř Země. Poprvé jsme tak získali zobrazení vnitřní struktury jižní polokoule v nejvyšším rozlišením,” říká vědkyně.
Struktura u zemského jádra
Výzkumný tým tak našel tenkou, ale velmi hustou vrstvu, ležící asi 2900 kilometrů pod zemským povrchem, v místě, kde se roztavené kovové vnější jádro setkává se skalnatým pláštěm nad ním, v zóně známé jako CMB (core-mantle boundary). Je široká 5 až 40 kilometrů a má podobu podzemních pohoří.
Všimli si jí tak, že seismické vlny v zóně CMB narazily na několik desítek kilometrů tenkou vrstvu, která je zpomalila. Označili ji proto jako ultranízkorychlostní zónu neboli ULVZ (ultra-low velocity zone).
Tato oblast není novinkou. O její existenci odborníci vědí již několik let. Doposud však detekovali jen malé a izolované části. Nová studie však naznačuje, že ULVZ by mohla obklopovat téměř celé jádro naší planety.
Oceánské dno
Simulace nastínily, že se jedná o oceánskou kůru, jež během milionů let klesla, díky pohybům tektonických desek, hluboko pod zemský povrch. „Je však složité určit přesné složení hornin, proto nevylučujeme i jiné možnosti,” říká Samantha Hansen. „Tato hypotéza je však nejpravděpodobnější.”
Nový výzkum může pomoci geologům lépe pochopit, jak z jádra, části planety, která pohání magnetické pole, uniká teplo. Dotyčná podzemní pohoří totiž v tomto procesu mohou hrát klíčovou roli. Autoři se domnívají, že právě ony spojují mělkou a hlubokou strukturu Země a jejich hmota se vylévá ven při sopečných erupcích.
Zdroje: www.sciencealert.com, www.phys.org, www.news.ua.edu
