"Ve výšce kolem 250 mil nad Zemí pociťují kosmické sondy větší odpor, něco jako by narazily na rychlostní hrbol," uvedl fyzik, doktor Mark Conde. "Je to proto, že vzduch v tomto bodě je výrazně hustší než vzduch na jiných místech oběžné dráhy kosmických lodí kolem Země. Nikdo však neví, proč a jak."

Mise NASA

NASA se rozhodla přijít záhadě na kloub. Připravila misi sondážní rakety Cusp Region Experiment-2 neboli CREX-2. Atmosféra naší planety je nahoře, ve 400 kilometrech velmi slabá, ale nejde o vakuum. I přesto tam zpomalují kosmické lodě, zejména v oblasti polárního kruhu.

Raketa bude studovat elektrické a magnetické účinky interakce mezi nabitými částicemi ze Slunce a horními vrstvami atmosféry a bude měřit chování větrů. NASA doufá, že se tak povede zjistit různé scénáře, které tuto anomálii objasní. Více informací na tomto videu:

Zdroj: Youtube

Experiment – kde a jak?

V rámci experimentu, který se nakonec po prvním odložení uskutečnil koncem loňského roku v Norsku, bylo z rakety vypuštěno 20 kanystrů o velikosti plechovky od limonády. Každý z nich s vlastním raketovým motorem. „Plechovky“ startovaly různými směry a uvolňovaly stopovače par v různých výškách. Tyto částice, podobné těm, které se vyskytují v ohňostrojích, díky působení kyslíku a zachycení slunečního světla a větru, září. Vytvářejí tak svítící mraky, které by vědcům měly napovědět, co se děje uvnitř hrotu.

Pro experiment ale musejí být ideální podmínky, a to jak pro start rakety, tak i pro pozorování mraků ze správných míst ve správný čas. Světla nesmí být příliš mnoho. Ideální pro experiment jsou proto zimní měsíce.

Studenti pro pozorování byli rozmístěni po celé Skandinávii, na Špicberkách, i v letadle z Reykjavíku na Island. Nakonec ale experiment v prvním termínu neproběhl - sluneční aktivita byla v té době malá, a v důsledku toho nebyly pro misi během původního startovního okna vhodné podmínky kosmického počasí - a byl odložen až na 1. prosinec roku 2021.

Výsledek?

Náklad CREX-2 byl nakonec úspěšně vypuštěn vloni 1. prosince z vesmírného střediska Andøya v Norsku. Sondážní raketa Oriole IV vynesla náklad do výšky 392 kilometrů a ampule nesoucí výpary fungovaly podle plánu. Byly získány potřebné údaje, které jsou stále analyzovány.

Bylo již potvrzeno, že ve vysokých zeměpisných šířkách v zemské atmosféře prochází nad naší planetou trychtýřovitá mezera v magnetickém poli. Polární hrot, umožňuje slunečnímu větru přímý přístup do zemské atmosféry, díky němuž se rádiové signály a signály GPS chovají zvláštně. V posledních 20 letech se zde navíc zpomalují kosmické sondy.

Na definitivní výsledky experimentu si musíme ještě počkat.

Zdroje:

www.iflscience.com

www.nasa.gov