Abychom pochopili staroslovanské pojetí partnerských vztahů, musíme se podívat na kulturu našich dávných předků trochu zeširoka. Život se tehdy točil zejména okolo zemědělství. Půda byla hlavním zdrojem obživy, a musela být proto řádně hýčkána, a to nejen rádlem, ale i magickými rituály.
Úrodné pole se podobalo plodné ženě. Jak pole, tak žena dokázaly z trochy dodaného semene vytvořit nový, bujně rostoucí život. Působilo to jako zázrak. A každý zázrak si samozřejmě zasloužil úctu a obdiv.
Plodnost nade vše
Žena byla tedy ve slovanské společnosti uctívána podobně jako úrodné pole - ovšem za podmínky, že přivedla na svět děti. Za znak plodnosti se považovala fyzická přitažlivost. Rodiče proto dbali na to, aby jejich dcery byly atraktivní a žádoucí. V oblasti Černé Hory a chorvatského Šibeniku chodívaly mladé dívky do 15 let poloodhalené nebo i zcela nahé, snad aby okolí vidělo, jak jejich postava postupně nabývá ženských tvarů. Můžeme si představit, že na své tvary byly náležitě hrdé.
V Bělorusku se některé slovanské rituály praktikují dodnes.
Panenství pro staré Slovany nemělo žádný význam a pro dívku bylo spíš nežádoucí přítěží. Možná to opět souviselo se symbolikou pole - mládenci dobře věděli, jaká dřina je čeká na půdě dosud neorané. Podle svědectví arabského cestovatele al-Mas’údího jistý slovanský ženich o svatební noci zapudil nevěstu jen proto, že byla ještě panna. Usoudil totiž, že nemůže být dostatečně přitažlivá, když si ji dosud žádný muž nevyhlédl. A on má být tím hlupcem, na kterého zbyla "octovka"?
Jakmile tedy slovanská dívka dosáhla určitého věku a tvarů, rychle si hleděla namluvit mládence. K setkávání mladých sloužily takzvané přástky - dívčí sedánky, při kterých děvčata společně pracovala a zároveň přijímala návštěvy chlapců. A pak tu byly letní rituály plodnosti - svátky, které končily hotovými orgiemi na polích. Nešlo přitom jen o fyzické vybití mládeže, ale také o jakési požehnání půdě.
Slovanský rituál plodnosti
Šanci dostal i švagr a tchán
Na druhé straně svatý Bonifác v 8. století slovanské ženy chválil, jak jsou svým mužům věrné a oddané. Souviselo to s jejich oddaností rodině. Jakmile se dívka jednou vdala a porodila první děti, rodinný krb byl pro ni posvátný. Mnohem více než manželská věrnost se ale u Slovanů vyzdvihovalo zachování a rozšiřování rodu. V některých krajích proto žena mohla přijmout na svém loži mužova bratra či otce v případě, že byl její manžel zrovna nemocen nebo se vydal na válečné tažení.
Výjimkou nebyly ani případy polyandrie. Docházelo k nim zejména v chudých rodinách, kde na mladšího syna nezbyl řádný díl dědictví, který by mu umožnil založit vlastní rodinu. Mladý muž se proto připojil ke staršímu bratrovi a jeho choti, jež ho přijala jako svého druhého manžela. Pramenilo to z čisté společenské solidarity - všichni členové komunity měli patřit k nějaké rodině, nikdo nesměl zůstat jako kůl v plotě.
Naopak muži bohatí a mocní si mohli dovolit více manželek. Spekuluje se, že bigamistou byl i český kníže Oldřich, který si k neplodné Jutě bez ostychu přibral ještě vnadnou venkovanku Boženu. S Jutou se přitom podle všeho nikdy oficiálně nerozvedl, ačkoli prameny jsou v tomto ohledu na informace dost skoupé.
Není třeba dodávat, že příchod křesťanství staré slovanské zvyklosti výrazně pozměnil. Cizoložství se začalo přísně trestat a pojem panenství nabylo zcela nevídaného významu. Rituály plodnosti a bezuzdné námluvy přesto na venkově setrvaly po dlouhá staletí církvi navzdory.
Zdroje: https://www.mdpi.com/2077-1444/12/7/459/html, https://www.magazinuni.cz/ruzne/magdalena-beranova-%E2%80%93-nasi-slovane-byli-jedlici-kasi/, https://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz/sexualni-zivot-starych-slovanu/
