Manželství ve středověku: I princezny to měly zlé. Šťastná, která se vyvlekla

Ženy z nejvyšších vrstev měly paradoxně nejméně práv.

Ženy z nejvyšších vrstev měly paradoxně nejméně práv.

Foto: Shutterstock.com

Svatba ve středověku připomínala spíš uzavření obchodní smlouvy mezi dvěma rodinami než zpečetění lásky dvou mladých lidí. Nevěsta předala ženichovi věno a od té chvíle se na něm stala zcela závislá. Z finančního i právního hlediska.

Středověká vdaná žena byla svému muži ve všech ohledech podřízena a bez jeho svolení nesměla nakládat s jeho penězi ani s vlastním věnem. Občanské zákoníky na ni hleděly jako na nesvéprávnou bytost - bylo vyloučeno, aby podepsala obchodní smlouvu, vzala si úvěr na své jméno nebo svědčila u soudu. Očekávalo se od ní jediné: starat se o chod domácnosti a rodit děti s cílem vychovat alespoň jednoho syna, který se dožije dospělosti.

Svobodná rovná se svéprávná

Zajímavé ovšem je, že výše zmíněná omezení neplatila pro ženy svobodné. Pokud z nějakého důvodu dívka unikla zpunktovanému sňatku i kariéře řádové sestry, v obchodním světě směla jednat sama za sebe, půjčit si peníze a zřídit si vlastní živnost. Nemohla být ale zvolena do městské rady ani do žádných jiných veřejných funkcí. Ty byly striktně vyhrazeny mužům.

Ženy si mohly se svolením manželům založit živnost.Ženy si mohly se svolením manželům založit živnost.Zdroj: Shutterstock.com

Pracovní uplatnění nebylo vdaným ženám zcela zapovězeno, i když k němu manžel musel dát obvykle svolení. Nedávný historický rozbor ukázal, že v roce 1300 celých 86 pařížských cechů ze sta bylo ochotno přijímat ženy. Ty potom měly možnost vypracovat se do seniorních pozic a zaučovat nové učedníky, ačkoli šlo třeba o muže.

(Zdroj: https://www.thegreatcoursesdaily.com/the-status-of-women-in-medieval-europe/)

Princeznou raději ne!

Nejvíce omezení zažívaly ženy ve vyšších společenských vrstvách, kde se s dcerami bez rozpaků nakládalo jako s výhodnými obchodními artikly. Čím více majetku se ve hře rýsovalo, tím méně vlastní vůle mohla mladá dívka projevit. Pohádky o princeznách ve věži mohou mít nakonec reálný základ, protože středověcí zámožní rodiče opravdu činili vše proto, aby uchovali dceřinu nedotčenost až do dne jejího sňatku. Od mladých mužů se naproti tomu očekávalo, že při vstupu do manželství už budou mít určité milostné zkušenosti. Alespoň jeden z partnerů si přeci v zájmu zachování rodu musel vědět rady…

Pokud však manželství zůstalo nenaplněné, vina byla automaticky přičítána ženě. O možnosti mužské neplodnosti se nediskutovalo. Manžel v takovém případě mohl svou ženu vrátit jejím rodičům a svazek nechat prohlásit za neplatný. Zhrzení rodiče pak obvykle zachránili čest rodiny tím, že dceru uklidili do kláštera.

(Zdroj: https://www.worldhistory.org/article/1345/women-in-the-middle-ages/)

Klášter přitom nemusel být pro středověkou dívkou temným vězením, ale naopak bezpečným místem, které ji uchránilo od série bolestivých a riskantních porodů. K dívkám z urozených rodů navíc abatyše obvykle přistupovaly s velkým respektem, protože z vážených rodin přicházely do klášterů nejen dcery, ale také milodary. Z pozice řádové sestry mohly ženy nakonec získat i společenský vliv a určitou nezávislost.

Akční letáky