Pohled na ženu vycházel z několika proudů. Z židovsko-křesťanské tradice formované Starým zákonem a z odkazu řecko-římské antiky, kde byla moc výhradně v rukou mužů. „Středověká křesťanská společnost se odvolávala na svatého Pavla, jenž zdůrazňoval, že k obrazu Božímu byl stvořen muž a žena byla stvořena pro muže. Pokud je Kristus hlavou muže, pak muž musí být hlavou ženy a být mu tak podřízená," vysvětluje polská historička Marzena Matla.

„Ženy měly neustále na talíři, že to byla hříšná Eva, která přivedla lidstvo do záhuby, ne Adam." Učenec svatý Augustin dále zdůrazňoval, že jejich náchylnost ke hříchu je předurčuje k tomu, že jsou zdrojem zla. Jejich posláním je tedy buď mateřství v manželství nebo panenství ve službě Bohu.

Žena ve středověku

Vnímání žen ovlivňovaly i zvyky barbarských kmenů, které braly své něžné polovičky za „objekt" a nikoliv „subjekt". Děti ženského pohlaví podléhaly otci, manželky svému choti a vdovy svým mužským příbuzným. „Kombinace těchto tří tradic vytvořila přesvědčení o podřízené roli ženy, jež má neustále uvádět muže v pokušení, je neschopná racionálně řídit své počínání a o svém životě sama rozhodovat. Proto měla být neustále pod mužskou kontrolou," říká historička.

Odborníci ale zdůrazňují, že postavení žen ve středověku nebylo neměnné. Vždy záleželo na jejich sociálním postavení, rodině a samozřejmě manželovi. „Středověké kroniky psali církevní hodnostáři, ti ženy nenáviděli. Proto vytvořili ideu o jejich druhořadosti," vysvětluje historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. Pokud dívky a dospělé dámy měly možnost, dokázaly církevní poučky obrátit ve svůj prospěch.

Zdroj: Youtube

Podle jedné z nich se měly ženy co nejčastěji zaobírat nějakou prací. Jen tak se jim neměly v hlavách rodit nevhodné myšlenky. Šlechtičny se tak učily, šily, vyšívaly, tkaly, řídily domácnosti i celá panství a nenápadě zasahovaly do politiky. Příslušnice společenských elit tak měly často lepší vzdělání a znalosti o historii, geografii a jazycích než jejich manželé.

Šťastná středověká žena

Přesto stále patřily do patriarchální společnosti a byly pod mužskou kontrolou. Církev tento pohled podporovala a vybízela, aby jakákoli neposlušnost byla trestána. Domácí násilí nebo psychické týrání tak nebylo ničím neobvyklým.

„Ještě v pozdním středověku nacházíme spisy, v nichž někteří duchovní upozorňují, aby manželé nebyli tak krutí," říká Marzena Matla. Celkové postavení žen se podle ní začalo zlepšovat až ve 20. století.

Zdroj:

www.prekvapeni.kafe.cz, www.dejinyasoucasnost.cz, www.curiavitkov.cz