Ve vyprahlé pustině uprostřed Sýrie stála od druhého tisíciletí před naším letopočtem oáza hustě porostlá palmami. Pro unavené karavany, které se plahočily po Hedvábné stezce z Číny a Indie do Evropy nebo ze zemí Perského zálivu směrem ke Středozemnímu moři, představovala vítané místo k odpočinku.

#clanek|3648714#

Tenkrát se místo nazývalo Tadmor, později se začalo užívat řecké označení Palmýra. Podle jedné verze znamená „město palem“, podle jiné jde o zkomoleninu původního názvu. Z Tadmoru se stala Talmura, pak Palmura a nakonec Palmýra.

Soukromé impérium

Jak rostl obchodní ruch, zvětšovala se moc i bohatství Palmýry. Navíc se nacházela na strategickém místě mezi římskou a parthskou říší, takže se obě snažily získat důležité město na svou stranu. Kolem roku 18 uznala Palmýra svrchovanost Říma, za což získala řadu výhod.

Plnohodnotnou součástí impéria se stala až v roce 212, ale na rozdíl od ostatních kolonií měla rozsáhlou autonomii. Například nemusela Římu odvádět daně.

Byl to počátek zlatého věku Palmýry. Její vládce Odaenathus ve jménu Říma ovládl celou oblast Sýrie a Palestiny, za což mu římský císař Gallienus udělil roku 264 titul „imperátor“ a také ho jmenoval vrchním velitelem Orientu. S jídlem ale roste chuť a Odaenathus se vzápětí prohlásil za krále králů, začal razit vlastní mince a de facto si zřídil soukromé impérium.

#clanek|3641616#

O tři roky později ho zavraždil jeho příbuzný a vlády se chopila vdova Septima Zenobia. Využila toho, že se římské impérium tenkrát nacházelo v krizi, a vyhlásila nezávislost. Navíc poměrně rychle dokázala ovládnout Egypt, Arábii, Malou Asii i část Mezopotámie.

V ten moment byla mocnější než římský císař. Gallienus se nezmohl na odpor, navíc ho v roce268 zavraždili vlastní důstojníci, kteří následující dva roky bojovali o nadvládu Říma.

Zenobia měla čas na vlastní politiku. Malého syna Vaballatha Athenodora vyhlásila spoluvládcem a věnovala se zvelebování říše. V samotné Palmýře tenkrát žilo až 200 tisíc lidí a vyrůstala v ní jedna úžasnější stavba než druhá.

Zajetí a hladovka

V roce 270 se situace v Římě opět změnila. K moci se dostal Aurelianus, po dlouhé době silný a schopný panovník, který započal s obnovou rozklíženého impéria. Podrobil si galské císařství a pak obrátil pozornost na východní provincie, kde se jeho hlavním terčem stala Palmýra.

#clanek|3645083#

Zenobia se mu odmítla podvolit, dokonce se prohlásila za císařovnu. Ve dvou bitvách u Antionchie a Emesy však její vojsko utrpělo porážku a římský císař v roce 272 triumfálně vstoupil do Palmýry. Zenobia se pokusila o zoufalý útěk na velbloudovi směrem k Eufratu, ale záhy ji zadržela jedna z římských hlídek.

Nečekala ji však rychlá poprava. Aurelianus chtěl, aby se stala živoucím důkazem jeho vítězství, a vzal ji s sebou do Říma. Její další osudy nejsou jasné. Podle jednoho pramene za žádnou cenu nechtěla připustit, aby se v Římě ukázala jako porobená panovnice, cestou do Itálie držela hladovku a nakonec zemřela. Podle druhé verze se průvodu skutečně účastnila a pak dožila nedaleko Říma jako manželka senátora. Pád její vlády znamenal i konec rozkvětu pro Palmýru. Její význam postupně upadal a definitivní ránu jí v roce 1089 zasadilo silné zemětřesení.

Novou slávu zažila Palmýra až v 19. století, kdy celý svět začal objevovat její majestátní rozvaliny. Díky tomu se začalo mluvit také o Zenobii. Nebojácná žena inspirovala řadu umělců, od malířů a sochařů až do dramatiky a filmaře. K zapomenuté historické etapě se v roce 1959 vrátil třeba italský film Ve jménu Říma, kde hlavní roli ztvárnila švédská herečka Anita Ekberg.

#clanek|3641283#