Místo podobné gulagu: Jak vypadá život v nejpřísnější ruské ženské věznici

Pussy Riot Naděžda strávila ve věznici IK-14 dva roky. V září 2013 zveřejnila dopis, v němž si stěžovala na nelidské podmínky, otrockou práci a zneužívání. Později dokonce vedla kampaň za lidská práva vězňů.

Pussy Riot Naděžda strávila ve věznici IK-14 dva roky. V září 2013 zveřejnila dopis, v němž si stěžovala na nelidské podmínky, otrockou práci a zneužívání. Později dokonce vedla kampaň za lidská práva vězňů.

Foto: profimedia.cz

Notoricky známá věznice IK-14 se nachází v Mordovii v Rusku. Jedná se o jedno z nejhorších ženských nápravných zařízení v zemi, které je přirovnáváno ke gulagu nebo koncentračnímu táboru. A jak říkají samotné vězenkyně: "Kdo neseděl v Mordvinsku, jako by neseděl vůbec".  

O tomto ženském vězení by se asi nemluvilo, pokud by si v něm neodpykávala dvouletý trest členka Pussy Riot Naděžda Tolokonniková, která v září 2013 zveřejnila dopis, v němž si stěžovala na nelidské podmínky, otrockou práci a zneužívání. (Zdroj: https://lenta.ru/articles/2013/09/23/tolokonnikova/)

Po amnestii z prosince 2013 dokonce vedla kampaň za práva vězňů. Až šest let po zveřejnění dopisu Federální vězeňská služba (FSIN) připustila, že popis Tolokonnikove je pravdivý. FSIN měla pak zahájit vyšetřování z obvinění podmínek otrocké práce a ředitel věznice Jurij Kuprijanov byl spolu s dalšími úředníky propuštěn. Dostupné informace ale dosud o zlepšení nic nehovoří.

Věznice IK-14 se nachází v Mordovii v Rusku a je jedním z nejhorších ženských nápravných zařízení v zemiZdroj: shutterstock.com

"Celý můj tým pracuje v šicí dílně 16-17 hodin denně. Od 7:30 do 0:30. Spánek? V nejlepším případě čtyři hodiny denně. Den volna se koná jednou za měsíc a půl. Neděle je také pracovní. Odsouzené ale musí napsat žádost do práce ze zněním "z vlastní vůle". Nikdo se neodvažuje neuposlechnout." Píše ve svém dopise Tolokonniková. Popisuje také příběh padesátileté ženy, která se kvůli vysokému krevnímu tlaku necítila dobře. Žádala o zkrácení pracovní doby, aby si mohla jít lehnout v deset hodin večer. V reakci na to byla svolána porada, kde byla žena pokárána a označena za parazita. "'Cože? Spát se ti zachtělo? Makat budeš, jako kůň."

Během Naděždina pobytu byla navíc zvýšená norma, kterou musely šičky splnit. Denně musely ušít už ne "jen" sto uniforem, ale 150. "Podle zákoníku práce musí být zaměstnanci informováni o změně ve výrobě nejpozději dva měsíce předem. V IK-14 jsme se jednoho krásného dne probudili s novou normou, protože o tom rozhodly orgány naší manufaktury." Tolokonnikovová líčí, že se stroje, které snad "pamatují Brežněva", se neustále rozbíjejí, mechanik, jež by snad pomohl s opravou, není nikdy k nalezení, takže si děvčata musí poradit sama. Ruce mají pořezané a prsty propíchané špinavými jehlami. Stoly jsou prý pokryté krvavými fleky a nováčka nikdo šít nenaučí. Posadí ho za stůl a musí splnit normu. "Špinavá, ztrápená odsouzenkyně, která sní jen o pár hodinách spánku a doušku čaje, se stává poslušným materiálem v rukou vězeňské správy. Ta na ni hledí výhradně jako na bezplatnou otrockou sílu," popisuje Tolokonnikovová běžný den v šicí dílně, kde se za dlouhou pracovní dobu nesmí jít vězeňkyně ani vyčůrat.

Jelikož ženy pracují v týmu, konají se zde nejen individuální tresty, ale především je za chybovost potrestána celá skupina. Běžným případem jsou vyhrocené situace, které "zpestřují" život v manufaktuře. "Zcela nedávno jedné mladé ženě propíchli hlavu nůžkami, protože nepředala kalhoty včas. Další se zase pokusila jinou bodnout do břicha." Smrt je zde na denním pořádku. Když někdo umře, oficiálně je to označeno jako sebevražda. V jiném týmu byly zase nové švadleny svlečeny a musely šít nahé. Tolokonniková popisuje, že běžnou praxí jsou tresty, kdy vězenkyně nedostanou napít, najíst, nemohou se jít umýt, seberou jim teplé oblečení nebo je bijí do obličeje a ledvin. Líčí také případ ženy, kterou v mrazu nevpustili dovnitř a poté jí amputovali omrzlé končetiny.

Samostatnou kapitolou je jídlo a otřesné hygienické podmínky. Běžným jídlem je okoralý chléb, zředěné mléko a shnilé brambory. "Hygienické a životní podmínky kolonie jsou udělané tak, aby se vězeň cítil jako špinavé zvíře. A přestože oddíly mají hygienické místnosti, pro vzdělávací a represivní účely byla v kolonii vytvořena jediná „obecná koupelna“, tj. místnost s kapacitou pěti osob, kam se musí přijít umývat celá kolonie 800 osob." Ženy se tak na sebe tlačí a doslova si sedí na hlavách. Jednou týdně mají vězeňkyně právo si umýt vlasy.

Ve středověku žena platila za svůdnou bytost svolnou ke hříchu.

Jak se v minulosti léčila ženská náruživost: Některé způsoby byly drastické

Členka Pussy Riot ale píše, že často bylo porouchané čerpadlo nebo ucpaná kanalizace, a tak se pod tekoucí vodu nedostala i tři týdny. "Prádelna? Jednou týdně. Prádelna vypadá jako malá místnost se třemi kohoutky, ze kterých proudí v tenkém "čůrku" studená voda." Psychické týrání je navíc umocněno vražděním koťat. "Potkani bydleli s námi v průmyslové zóně. Než jste šly do koupelny, musely jste zaklepat na zem speciální tyčí." Líčí vezenkyně Gelena Alekseyeva. Když se kočky moc rozmnožily, vězení našlo krutou metodu, jak se koťat zbavit. "Vězeňkyním není nic dražšího než koťata a kočky. Byla ale použita jako trest. Když jste šily špatně, koťata byla nasbírána do pytle a spálena v peci. Tak se nepotrestal jen jeden člověk, ale celá brigáda." (https://www.rferl.org/a/notorious-russian-women-s-prison-hell-tolokonnikova-mordovia-ik-14/29788168.html?fbclid=IwAR1xflMDaHZGShMeDYx8YOcu5oqmoieaOV393bt6WcY_i-WgLGNBaLnZ0rE)

Akční letáky