Zdroj: Profimedia.CZ
Ženské zločiny ve středověku: Právo trestalo ženy mnohem krutěji než muže
Loupežná přepadení, rvačky a vraždy mívali ve středověku na svědomí převážně muži. Ženám jako by byly vyhrazeny zcela jiné typy zločinů: například cizoložství, vyhnání plodu, usmrcení novorozence nebo otrava manžela. Ženská provinění se navíc trestala zcela jinak než ta mužská. Většinou krutěji.
Rozdíl v právním přístupu k oběma pohlavím vycházel ze středověkého předpokladu, že žena je zcela jinou bytostí než muž a zároveň je mu zcela podřízena. V raném středověku dokonce platila zásada, že žena za své jednání nezodpovídá; pokud se dopustila nějakého přestupku, pykal za to její manžel. To však ani tak nesouviselo s vnímáním ženy coby bezduché nesvéprávné nádoby jako spíš se skutečností, že vdaná žena osobně nevlastnila žádný majetek ani peníze, a nemohla tak platit vymáhané pokuty a odškodné. S veškerými hmotnými statky směl nakládat jen manžel - a od něho se pak také požadovalo, aby za prohřešky své ženy platil.
Za rvačku pokuta - i pro ženu!
Ačkoli se v souvislosti se středověkem hovoří hlavně o krutých fyzických trestech a ponižujícím pranýřování, zcela nejčastější byly tresty peněžní. Jejich obliba stoupala hlavně s rozvojem měst, kdy se obchodníci a řemeslníci stávali movitějšími, a přestalo mít tedy smysl je za jejich přestupky bít holí, když mohli přispět do městské pokladny. V této době už penězi často disponovaly i ženy, které se na běhu rodinných podniků podílely.
Tak například jistá Margaret Spicerová z anglického Nottinghamu musela zaplatit pokutu za to, že házela kamením po své švagrové, a dokonce na ni vytasila nůž. Ve stejném městě počátkem 15. století stanuly před soudem dvě znesvářené sousedky, které do sebe bušily pěstmi a hrnci. Pokutu platily obě dvě. Takových případů bylo ve středověku nespočítaně a je na nich vidět, že zdaleka ne všechny ženy zastávaly pozici křehkých květinek trpících v jařmu svých mužů. Za potyčky a šarvátky byly trestány v podstatě stejně jako jejich mužští protějšci.
Zdroj: Profimedia.CZ
Šibenice se pro ženy nehodila
Když však přišlo na hrdelní zločiny, soudci k pohlaví přihlíželi. Zatímco muže z neurozených vrstev čekalo většinou oběšení, ženám se udílel trest zahrabání zaživa nebo utopení. Soudy možná nechtěly být k ženským odsouzenkyním krutější, ale z etických důvodů nemohly připustit, aby se ženám na šibenici každý mohl podívat pod sukni. Spodní prádlo se totiž ve středověku ještě nenosilo...
Nespravedlnost nicméně udeřila pádněji v případě cizoložství. Nevěrná manželka byla často sťata nebo potupně vymrskána z města, zatímco její ženatý milenec vyvázl s pokutou. V Anglii se v 11. století nevěrnicím dokonce usekávaly uši a nos, aniž by se stejný trest udílel i mužům. Výjimku tvořily případy, kdy se někdo opovážil svést dámu z vysoce postaveného rodu, nebo snad samotnou královnu. S takovým svůdníkem se zhrzený manžel dokázal vypořádat mimořádně krutě - například kastrací a následným rozčtvrcením.
Středověké právo se ovšem lišilo od kraje ke kraji a od města k městu. Svou roli hrála rovněž konkrétní doba a společenské postavení souzených. Na středověkých trestech tedy nebyla pozoruhodná jen jejich krutost, ale i variabilita. Člověk možná někdy ani nemohl tušit, co svým jednáním riskuje.
Zdroje: plus.rozhlas.cz, dangerouswomenproject.org, www.em.muni.cz
