Historický exkurz

„Korzety sahaly jen kousek pod ženin pas a chránily ho před zařezáváním těžkých sukní,“ okomentovala spodní prádlo minulosti korzetiérka Riwaa Nerona. Nejdříve jej nosily ženy v Itálii, populárním se stal v 16. století i ve Francii. Tehdy ho oblékaly urozené dámy na královském dvoře.

V období renesance móda preferovala menší prsa, a tak si ženy korzet stahovaly, aby dosáhly požadovaných proporcí. Korzet zpopularizovala hlavně panovnice Kateřina Medičejská, která z něj udělala vstupní podmínku na její královský dvůr. (Zdroj: www.idnes.cz)

Později, v období baroka, sloužil korzet mimo jiné k vytvarování vosího pasu, a naopak k nadzvednutí bujarého poprsí. Vznikla tak žádaná a tehdy „moderní“ silueta ve tvaru přesýpacích hodin. Z Francie se pak tento kousek šatníku rozšířil do Británie, a odtud pak i do zbytku Evropy. Během viktoriánské doby si ženy dokonce silně stahovaly korzety až do poloviny těhotenství, které tak chtěly utajit.

Později, v 19. století, se ke korzetům začínaly přišívat i podvazky. Čím byla doba modernější, tím se u korzetů vyzdvihovalo pohodlí před funkčností. Ženy tak měly i v korzetu stále větší volnost pohybu.

Napoleon korzety zakázal!

Vynález korzetu narazil u Napoleona. Ten ho zakázal, jako zbytečnost používanou aristokraty. Mnoho žen ho však i přesto nosilo. Návratu do módy se dočkal až roku 1945, kdy ho vzkřísil francouzský návrhář Christian Dior. (Zdroj: www.stoplusjednicka.cz)

Korzet pro zdraví?

Korzety mohly mít v minulosti nejenom estetickou funkci, ale také zdravotní. Lékaři tvrdí, že jejich nošení pomáhalo ke správnému držení těla. Právě proto nosily korzety i děti, a to už od mala. Chlapci je ovšem v 10 letech používat přestali, kdežto dívky musely setrvat.

Na druhou stranu mohlo být toto tvarovací spodní prádlo i poměrně nebezpečné. Nošení extrémně utáhnuté šněrovačky mohlo způsobit poškození vnitřních orgánů či dokonce předčasné ukončení těhotenství.

Problematické dýchání i jídlo

Dámy v korzetech nemohly pořádně dýchat, kyslíku se jim dostávalo skrze nádechy za použití pouze horní části hrudníku. Poměr vdechů a výdechů se musel snížit na potřebné minimum. Zároveň nebylo takové dýchání dostatečně hluboké. Dívka v korzetu vůbec nemohla provádět tzv. břišní dýchání.

Problémem bylo i přijímání potravy. Není ani divu, žaludek měly ženy stažený natolik, že hlad ani moc nepociťovaly. Stejně tak žízeň, což představovalo nebezpečí spočívající v dehydrataci. Břišní orgány nebyly oproti plicím nijak chráněny před nadměrným tlakem, a tak byly žaludek a játra vytlačeny ze své polohy, přičemž se jejich objem značně zmenšil.

„Tak se stávalo, že těsně sešněrované osoby nemohly nikdy s chutí požít hojněji pokrmů, poněvadž u nich hned nastal žaludeční tlak a bušení srdce, na které žaludek zespodu tlačil,“ vysvětlila Dr. Jenny Springerová v knize Žena lékařkou. Když už se dámy dokázaly najíst, tak je čekalo špatné trávení a s ním spojené ponižující problémy, jako například zápach z úst.

Někdy se také stávalo, že kostice umístěné v korzetu z látky jednoduše vyjely a propíchly dívce plíce či ledviny. Důsledkem neustálé komprese a tlaku na spodní žebra mohly mít také za následek to, že se dívčin hrudní koš natrvalo vytvaroval do tvaru tohoto kontroverzního spodního prádla. (Zdroj: www.prozeny.cz)