Během existence SSSR vzniklo kolem 476 táborových komplexů. Podle Rady lidových komisařů bylo jejich hlavním úkolem „ochránit spoluobčany před nebezpečnými zločinci pomocí jejich izolace spojené se společensky-prospěšnou prací”. Jak ale historické prameny naznačují, do gulagu se dostali hlavně ti jedinci, kteří se provinili tím, že nesouhlasili s režimem, jejich přátelé a manželky.

Na rozdíl od německých koncentračních táborů, cílem gulagu nebylo zabíjet, ale co nejlevněji využívat lidskou sílu k těžbě surovin a stavbě náročných projektů. Některá místa ale skutečně představovala tábory smrti. Ta přicházela v důsledku nemoci, umrznutí, hladu, celkového vyčerpání, ale i zbití a znásilnění.

Ženy v ruských gulazích

Příběhy žen vězněných v gulazích začínaly jejich zatčením. Většinou tajná policie zazvonila v noci. Následovalo surové zbití a únos dětí. Manželé pak byli odděleni. Po příjezdu do přiděleného tábora byly ženy odvedeny do lázní, kde se měly umýt. „Byl to další způsob, jak nás ponížit,” vzpomínala Anna Cieślikowska. „Veškerý personál byli muži. Musely jsme překonat stud a nevhodné vtipy.” Tím ale psychické týrání neskončilo. Později byly vězenkyně poslány na osobní prohlídku. Tam jim byla nejprve oholena hlava a přirození. „Poté nám strážci zkontrolovali uši, nos, ústa a pohlavní orgán. Jedni nám drželi ruce za zády, zatímco další nás nutili dát nohy od sebe.”

Hned ráno ženy nastoupily do práce. Kopaly brázdy, nosily cihly, tahaly vozíky. Každodenní směna trvala 16 hodin. „Naše těla se postupem času opotřebovávala,” přiznala Kseniia Dmitrievna Medvedskaia. Mnoho vězenkyň tak popsalo šok po zachycení svého odrazu v kaluži nebo kousku skla. „S vyholenými hlavami, pánskými kombinézami a vyhublými těly jsme byly jako bezpohlavní kostry.”

Některé ženy se ale dokázaly životu v táboře přizpůsobit rychleji než jiné. Výhodu měly hlavně mladé a pohledné. Zjistily, že svou krásu mohou s dozorci směnit za fyzickou ochranu, vyšší dívky jídla nebo volno v práci. Platilo se jediným, co měly - svým vlastním tělem. „Nebyla to hanba. Byla to jedna ze strategií, jak se nenechat zcela ponížit a ženy ji nepovažovaly za méně legitimní než jiné způsoby,” říká autorka knihy Gulag: Historie Anne Elizabeth Applebaum.

Jak přežít gulag

Zároveň bylo bezpečnější, pokud ženy s pohlavním stykem souhlasily dobrovolně. Znásilnění totiž nemusely přežít. Těhotenství proto bylo v táborech poměrně běžným jevem. Mohlo mít také praktické důvody. Často zachránilo před bitím nebo popravou. Zároveň bylo ustanoveno, že vězenkyně mají před porodem 35 dní pracovního volna. Stále ale bylo považováno za přestupek, takže v některých táborech byly budoucí matky donuceny k potratům. 

Zdroj: Youtube

Míra přežití dětí byla extrémně nízká. Miminka se rodila v nehygienických podmínkách a krmena byla pouze v předem stanovených časech. „Můj syn zemřel po osmi měsících. Narodil se s váhou jeden a půl kilogramu,” vzpomínala Hava Volovich. Pokud se dítě dožilo dvou let, bylo odebráno a posláno do náhradní rodiny nebo sirotčince. Těhotenství, porod a mateřství bylo pro vězeňkyně extrémně traumatizující zkušeností. I přesto ženy na děti pohlížely jako na způsob, jak znovu získat svou identitu.

Zdroj:

www.thevieweast.wordpress.com, www.gulaghistory.org, www.cs.wikipedia.org, www.zpravy.aktualne.cz