Z raného středověku se nám nedochovalo mnoho právních dokumentů, kde by figurovala ženská jména. Křesťanství se v počátcích uplatňovalo se všemi svými doktrínami a žena byla skutečně vnímána jako nesvéprávný tvor. Do svatby za ni nesl zodpovědnost otec, po svatbě manžel. Pokud se dopustila nějakého přestupku, k soudu byl předvolán její muž. Právě on ji měl přeci vést životem a zajistit, aby mu byla poslušna a chovala se dle nastavených pravidel.
Vzhledem k tomu, že se většina lidí tehdy živila zemědělstvím a byla přímo podřízena místnímu pánovi, zavádění křesťanských představ do společenských norem bylo poměrně jednoduché. Šlechtic měl život poddaných zcela pod kontrolou a s pomocí místního kněze mohl formovat i jejich myšlení. To se ale změnilo s rozvojem obchodu a zakládáním nových měst.
Měšťanky v koutě neseděly
V průběhu středověku narostla takzvaná střední třída, která byla na šlechtě nezávislá a podléhala přímo panovníkovi. A takový panovník, ať už se honosil titulem knížete nebo krále, se svými poddanými jednal zcela jinak. Vrstvu městských obchodníků a řemeslníků si hýčkal, protože rychle bohatla a odváděla mu stále tučnější daně, a navíc v ní nacházel oporu v případě sporů s mocichtivou šlechtou. Svým lidem proto udílel různá práva a privilegia, takže se mohli na rozdíl od dříčů na panských polích označovat jako "svobodní".
Středověká ševcová
Ženy tím oficiálně větší práva nezískaly. Ale rozdíl tu byl přeci jen znatelný. Stejně jako venkovské ženy pomáhaly manželům na polích, tak i měšťanky podporovaly své muže v obchodě a řemesle. Prodávaly jejich výrobky na trhu, vyhledávaly obchodní kontakty, aktivně se podílely na růstu rodinného příjmu. A jelikož živnost (na rozdíl od pole) muži přímo patřila, mohly ji po jeho smrti zdědit a provozovat ji samy.
Navíc tu byla odvětví, která mužům tradičně připadala příliš ženská na to, aby v nich začali podnikat sami. Třeba předení nití, tkaní látek a vyšívání. Anebo také vaření piva. I to bývalo původně doménou žen, neboť pivo se na venkově vařilo v každé domácnosti a jeho výrobu měla na starosti hospodyně v rámci přípravy jídla.
Ukázku půvabných středověkých řemesel můžete zhlédnout ve videu:
Když se Evropa najednou vylidnila...
Koncept ženy, která je slepě oddána a ve všem podřízena muži, se pak naprosto rozpadl během morové epidemie, jež Evropu zasáhla ve 14. století. Nejenže se zvýšil počet ovdovělých žen, které se musely osobně postarat o rodinné statky a obchody, Evropě navíc žalostně chyběla pracovní síla. Ženy byly najímány i na práce, do kterých by je muži dříve nepustili, a ještě jim za to bylo dobře zaplaceno. Historikové proto dnes při zpětném pohledu tvrdí, že černá smrt pomohla středověkým ženám získat větší nezávislost.
S přicházejícím novověkem ale začaly být ženy opět považovány za ďáblovy spojence, a pokusy o emancipaci byly tentokrát dokonce vykládány jako znak čarodějnictví. Inkvizitoři ženám jasně ukázali, kde je jejich místo. Někteří kněží prohlašovali, že ženská rozpínavost způsobila společenskou nestabilitu a rozkol v církvi. Dnes už to zní směšně, ale ve své době byl fenomén nezávislé ženy považován za vysoce nebezpečný. Francouzi ostatně dodnes říkají, "za vším hledej ženu".
Zdroje: www.worldhistory.org, www.medievalists.net, localhistories.org
