Těžký život bohatých ruských žen před 500 lety. Cizinci byli zděšení

Těžký život bohatých ruských žen před 500 lety

Těžký život bohatých ruských žen před 500 lety

Foto: Shutterstock.com

Život v 16. a 17. století nebyl jednoduchý. Citelně těžší to však měly ruské ženy, které si vzaly bohatého manžela. Uvrhly se doslova do zlaté klece. V domácnostech zámožných Rusů totiž panovaly podmínky, jež se dají přirovnat k psychickému týrání.

Dějiny stále ukazují, že peníze nemusí znamenat svobodu. Potvrzují to ruské ženy žijící v carském státu před 500 lety. Byly svými rodinami střeženy jako oko v hlavě. Chráněny před cizími pohledy a setkáním s lidmi, jež mohli ohrozit jejich čest.

Jak vysvětluje historička Natalia Pushkarieva, manželky nebo dcery zámožných Rusů často své domovy neopouštěly. Pokud se tak stalo, musely si zakrýt obličej závojem. Pohybovaly se jen v uzavřených saních nebo kočárech. Nesměl je nikdo vidět, ony samy měly zakázáno pozorovat kolemjdoucí. Pokud šly do kostela, vstupovaly samostatnými dveřmi a modlily se na speciálním místě, aby je ostatní věřící nespatřili.

Ivan IV. HroznýIvan IV. HroznýZdroj: Profimedia.cz

Ruské ženy 16. století

Ruské ženy těmto požadavkům vyhověly. Takový byl zvyk. Ten nastolil car Ivan IV. Hrozný prostřednictvím souboru domácích pravidel s názvem Domostroy, jež se týkaly nejen náboženských, společenských a rodinných záležitostí, ale především se zaměřovaly na posílení poslušnosti vůči Bohu a caru.

„Rodina měla fungovat jako klášter, jehož převorem byl muž. Žena musela uznávat jeho autoritu. Její vliv byl omezen na kuchyň a spižírnu," říká spisovatelka Violetta Wiernicka. Ušetřeny nebyly ani děti. „Ideálním vztahem mezi členy domácnosti byla otrocká bázeň. Manžel a otec mohl neomezeně své děti i manželku trestat," doplňuje.

Florine Burgundská na křížové výpravě

Ženy ve středověkých válkách: Byly součástí armád. Církev povolila jen ošklivé

Ženy byly zcela závislé na svém mužském protějšku. Nesměly se vzdělávat, psát ani číst. Jejich jedinou povinností byly domácí práce a kontrola služebnictva. Volný čas mohly trávit šitím nebo vyšíváním. Toto téma také bylo jediné povolené, pokud přišly do kontaktu s cizími lidmi. Užaslý německý diplomat Adam Olearius si po své návštěvě rodin ruských kolegů napsal: „Celý den jenom vyšívají bílé taftové nebo látkové kapesníčky či vyrábí malé tašky a hračky."

Zdroj: Youtube

Polská záchrana

Agafia Gruszecka byla dcerou šlechtice pocházejícího ze starobylého polského rodu z bývalé Lublinské provincie. Když jí bylo sedmnáct, potkala o dva roky staršího cara Fjodora III. Charismatický muž se do ní na první pohled zamiloval. Okouzlila ho nejen svou krásou, ale také způsoby, jež byly caru zcela neznámé. Dívka si při kontaktu s ním nezakryla obličej ani vlasy, hrála na cembalo, hovořila latinsky i francouzsky a mluvila s ním o osobních věcech. I přes odpor ruských bojarů se pár v roce 1680 vzal.

Ke koupeli se využívaly různé dřevěné nádoby.

Hygiena za Marie Terezie: Byla tak hrozná, že císařovna musela zasáhnout zákonem

Agafia tak svého muže začala ovlivňovat. I přesto, že mladá Polka zemřela v osmnácti letech při porodu, kolotoč reforem již nešel zastavit. O dvacet let později šel Petr I., Fjodorův bratr, ještě dále. Na své večírky zval nejen šlechtice, ale také jejich manželky a dcery. Ruské ženy si nově nabytou emancipaci užívaly a své svobody se již nechtěly vzdát.

Zdroje: wielkahistoria.plpl.wikipedia.orgwww.youtube.com