Ruské ženy to v 16. a 17. století neměly lehké. Žily totiž ve veskrze patriarchální společnosti, jež nedovolila, aby o sobě a svém osudu rozhodovaly. Nesměly se vzdělávat, učit se psát nebo číst. Gramotnost byla považována za neslušnou. „Rodina měla fungovat jako klášter, jehož převorem byl muž," vysvětluje spisovatelka Violetta Wiernicka ve své knize Polské ženy, které vládly Kremlu. „Povinností manželky bylo uznávat jeho autoritu a radit se s ním ve všech záležitostech. Její vliv byl omezen na kuchyni a spižírnu. Za ideální byla považována ta domácnost, v níž se všichni hlavy rodiny báli. Muž měl neomezené právo děti i ženu trestat."

Tento názor vycházel ze souboru rad pro život určených pro bohaté rodiny, jež kázaly jak věřit v Boha, ctít cara a jak žít se ženou, dětmi a čeledí, s názvem Domostroj. Na příkaz Ivana IV. Hrozného jej v roce 1560 sestavil jeho rádce a zpovědník, mnich Silvestr.

Ženy v Rusku před 500 lety

Kniha přikazovala, aby ženy byly hlídány jako „oko v hlavě". Jejich pobyt venku měl být omezen na minimum. Většinou jejich kroky vedly pouze do kostela a zpět. „Šťastné byly ty dámy, které byly provdány za manžely, jež nejsou příliš žárliví a umožní jim návštěvu chrámu. Do něj ale musí vstupovat samostatnými dveřmi a sedět skryté před zraky ostatních věřících," cituje Wiernicka slova neznámé Rusky. V tomto případě však manželky cestovaly v uzavřeném kočáře se zakrytými okny. Měly zakázáno dívat se na kolemjdoucí a s kýmkoli komunikovat. Tvář si navíc musely zahalit závojem.

pinterest
Je nám líto, ale vložený obsah již není dostupný.

Pokud do bojarovu domu přišla návštěva „manželka nebo dcera si měla zakrýt obličej, nabídnout víno a poté opět zmizet do kuchyně," říká historička Natalia Pushkarieva. U stolu se mohla s ostatními bavit pouze o ručních pracích. Ty byly náplní jejího každodenního života.

Zároveň byla zodpovědná za splnění úkolů týkající se vaření, úklidu, chovu zvířat a výchovy dětí. Její povinností bylo také dohlížet na služebnictvo a kontrolovat, zda nikdo nic neukradl. Podle Domostroje měla domácnost šlapat jako dobře namazaný stroj.

Vše změnila Polka

Ruské ženy požadavkům Domostroje a svého manžela vyhovovaly nejen z obavy o vlastní cnost, ale také z čisté nutnosti. Změna přišla až díky Agafii Gruszecké, dcery šlechtice pocházejícího ze starobylého polského rodu z bývalé Lublinské provincie. Když jí bylo sedmnáct let, bláznivě se do ní zamiloval o dva roky starší car Fjodor III. Byl okouzlen nejen její krásou, ale především chováním. Agafie byla vzdělaná a inteligentní. Hrála na cembalo, hovořila latinsky a francouzsky, měla své vlastní názory. Při kontaktu s ním si navíc nezakryla ani vlasy ani obličej.

Zdroj: Youtube

V roce 1680 se slavila svatba. Mladá panovnice přesvědčila Fjodora, aby dal jejím švagrovým více svobody a konečně se mohly samy rozhodnout, co si vezmou na sebe nebo co budou jíst. Také se účastnila veřejného života a pořádala oslavy. I přesto, že Agafia zemřela v osmnácti letech při porodu, revoluce, kterou započala, se již nedala zastavit. O dvacet let později již car Petr I. zval na večírky nejen bojary, ale také jejich manželky a dcery a trestal ty, jež bránili ženám v účasti.

Zdroj:

www.leporelo.info, www.ciekawostkihistoryczne.pl, www.wielkahistoria.pl