Středověk byl krutým obdobím a některým ženám nepomohlo ani dobré společenské postavení.

Stará, neplodná a nevhodná k sňatku

Středověk byl dobou, kdy se ženy setkávaly s právními, náboženskými a ekonomickými problémy. Byly právně závislé na svých mužích, nemohly podepisovat smlouvy, být svědky u soudu nebo se rozvíjet. Anebo mohly, jen jim to jejich manžel musel dovolit.

Autorita mužů byla cítit na každém rohu. A tak se snadno stávalo, že aniž by žena chtěla, byla po všech stránkách na manželovi závislá. Lehčí to pak měly ženy svobodné, jež byly paradoxně považovány za odpovědné osoby. Vzít si půjčku tak pro takovou ženu nebyl problém.

Podobné to bylo i v oblasti náboženské. V některých chyběly, jinde mohly být velice aktivní. Velmi oblíbené bylo u žen například mnišství. Pokud žena toužila být jeptiškou, měla dokonce možnost stoupat po společenském žebříčku.

Oblíbenou a žádanou pak byla žena jen v případě, když byla mladá nebo mladě alespoň vypadala. Staré nebo staře vypadající ženy byly často zavrhované jako ošklivé a nepotřebné. Ačkoliv se to v dnešní době může zdát jako velký nesmysl, protože dnes je každý jen tak starý, jak se sám cítí, středověk v tomto ohledu moc přívětivý nebyl.

Obecně platilo, že žena kolem padesáti let byla považována za naprostou stařenu.

Věk jako úhlavní nepřítel

Tuto věkovou hranici uváděla i lékařská příručka. Jediným štěstím bylo jen to, že ne všichni středověcí lidé s jistotou věděli, kolik jim je. A tak přicházela na řadu krása. Pokud měla žena ve tváři vepsáno až příliš mnoho vrásek, jednoznačně ji ostatní měli za starou.

Pro více informací se podívejte na toto video:

Zdroj: Youtube

Dokonce i literatura o tom ví své. Dochované prameny jsou tomu jasným a nemilým důkazem. Hans Sachs, básník a dramatik z období 16. století viděl ve svých dílech ženu nad šedesát let jako zcela zbytečnou. Korunu tomu pak zasadil Erasmus Rotterdamský, který řekl: „Zábavnější podívaná se naskytne tomu, kdo si všimne starých ženských, které jsou tak sešlé, že vypadají, jako by se vrátily z hrobů. A přitom se stále chovají jak feny, vytrvale si malují líce, nehnou se od zrcadla, vystavují na odiv skleslé poprsí a kňouráním se snaží rozdmýchat haslou vášeň. To vše je lidem pro smích."

Žena, která nevypadala hezky, jakoby neměla šanci na život. Byla izolovaná a často sama. Ideální nevěstou mohla být dívka kolem dvaceti let, třicetilou ji už nikdo nechtěl. Ve středověké Kupcově pohádce měla dokonce typické označení, nebyla víc, než "sláma a pícnina".

Společenské odmítání zralejších žen jako osob nevhodných pro manželství pak bylo spojeno zejména s věkem ženy a její schopností plodit potomky. Vynechána nebyla ani sexuální přitažlivost. Středoanglický slovník zralé ženy označoval jako suché krmivo pro spotřebu zvířat. Stáří ve středověku tak bylo zdrojem obav a starostí. Pro ženy určitě.

Zdroje:

www.getty.edu

en.wikipedia.org

souvislosti.cz