Narozen v roce 1368 v Norimberku Alžbětě Pomořanské a králi Karlu IV., vysloužil si Zikmund v průběhu života spoustu titulů: braniborský markrabě, uherský král, římský král, slezský vévoda, moravský markrabě, český král, lombardský král a v neposlední řadě římský císař. A také přezdívku liška ryšavá.

Choroba, která sužovala i Karla IV.


Karel IV. z něho už od malá chtěl vychovat váženého panovníka, a v pouhých 6 letech ho zasnoubil s dcerou polského a uherského krále Ludvíka I. Marií. Svatba se uskutečnila až v roce 1385, kdy Zikmund dosáhl věku 17 let. Král Karel IV. se synova šťastného momentu už nedožil, umřel v roce 1378 na zápal plic, ale také ho před skonáním sužovala nemoc, již zdědí i Zikmund.


Zikmund padl v nelibost necelý rok po korunovaci na římského krále, mohlo za to rozhodnutí odstranit papežské schizma, tedy trojpapežství. S požadavkem na zvolení jednoho papeže se v roce 1414 v Kostnici uskutečnil koncil. Tam také roku 1415 obhajoval Jan Hus své učení. Nakonec byl obviněn z kacířství a upálen. Pomyslnou pochodeň přiložil ke hranici i Zikmund, což o čtyři roky později vedlo k husitské válce na našem území.


Svůj lid Zikmund rozčaroval ještě jednou, a to popravou hejtmana Jana Roháče z Dubé v roce 1437. Někdy v té době začaly i jeho zdravotní problémy. Dodnes se spekuluje, zda prožívaná bolest neumocňovala jeho nenávist k Roháčovi a tužbu veřejně ho popravit.

Diety a zákazy


Jak se ukázalo, po Karlovi IV. zdědil dnu, neboli pakostnici či podagru. "Nemoc králů" nebyla ve středověkém lékařství ničím záhadným a ranhojiči dokonce věděli, že ji způsobuje nahromadění velkého množství kyseliny močové v důsledku přílišné konzumace masitého jídla a přemíry alkoholu, což si mohli dovolit jenom ti nejbohatší. Za své vlády se ovšem potýkal s celou škálou různých onemocnění.

Už před lety mu arcibiskup Albík z Uničova diagnostikoval revmatismus, chronickou rýmu, trávicí potíže a ledvinové kameny. Rýmu měl podle Albíka vyléčit tak, že si přestane mýt vlasy (Zikmund to dělal prakticky denně) a zabalí si hlavu do něčeho teplého. Při mytí si měl do vody přimíchat víno, heřmánek a mátu a lazebníci mu po opláchnutí vlasů měli dlouho masírovat hlavu.


Panovníkův zablokovaný trávicí systém se arcibiskup snažil odblokovat novou dietou, která ubrala na masu a hlavně alkoholu a přidala pravidelný pohyb. S tím Zikmund zápolil nejvíce - kvůli svému palci u nohy.

Palec musel pryč


Ze dne na den se nafoukl do obřích rozměrů a každý dotek byl jako bodnutí několika nožů zároveň. Opuchlý a zarudlý palec se za krátko nevešel do žádné obuvi a kůže na něm byla údajně tak napnutá, že hrozilo přetržení. Lékaři sice sázeli na dnu, zároveň věřili, že v Zikmundově palci koluje svatý oheň „sacer ignis“ a že jde o boží pomstu. To samé si myslel i jeho lid - boží pomsta za upálení mistra Husa a husitského hejtmana Roháče.


Lékaři měli jediné řešení, a to amputaci prstu. K té po dlouhém přemlouvání Zikmund svolil, úmorné bolesti však nadále přetrvávaly. Zikmund nakonec umírá 9 prosince 1437 a s ním i celá linie Lucemburků; nepodařilo se mu zplodit potomka. Kvůli vyrabování katedrály v Oradee Turky v 17. století se nedochovaly panovníkovi kosterní pozůstatky, a tudíž ani není šance, že by se potvrdila další a nejpravděpodobnější teorie příčiny smrti - zhoubná rakovina.