Zinaida Portnova, zkráceně Zina, se narodila 20. února 1926 v Leningradu. Po základní škole, to jí bylo 14 let, se přestěhovala za babičkou do malé vesničky v Bělorusku. Měla jí pomáhat se zahradou a domácností. Jenže přišli Němci.

Operace Barbarossa se prohnala Sovětským svazem a neušetřila ani vísku poblíž města Vitebsk. Nacisté rozkradli obyvatelům všechen cenný majetek, některé lidi zabili, ženy znásilnili a domy vypálili. Zina s babičkou nemohly nikam utéct a když jim vojáci rozrazili dveře, věděly, že bude zle. Babičku surově zbili, Zina se řádění jako zázrakem vyhnula.

Po této traumatické zkušenosti se zavdala, že se všem nacistům pomstí. Přidala se k tajné organizaci Mladí mstitelé, naučila se zacházet se zbraní a začala jednat. Úkolem mstitelů bylo kromě rozdávání protinacistických letáčků také sabotování operací a likvidace nepřátel. Za působení Mladých mstitelů odrovnala organizace zhruba stovku vojáků a důstojníků.

Stovka otrávených vojáků

Zině společné akce nestačily, chtěla vzít spravedlnost do vlastních rukou a jednat na vlastní pěst. V té době pracovala jako servírka v jídelně pro německé vojáky. Bylo to perfektní místo pro pomstu, jen vymyslet správný způsob a najít dokonalé načasování. Po týdnech pečlivých příprav přimíchala do hrnců s jídlem jed na krysy.

Nacistům se po pozření pokrmu udělalo zle a museli do nemocnice. Zhruba stovka vojáků otravě podlehla. Zina vytušila, že zbytek napadne, co se stalo, ale než stačila včas uniknout, byla polapena. S velkou dávkou štěstí přesvědčila nacisty hrou na nic netušící servírku, ti ji přinutili, aby ochutnala polévku, po pár lžících ovšem nevykazovala žádné příznaky. Němci ji propustili. Zina urychleně pospíchala do úkrytu, kde jed neutralizovala galony mléka, a na místo činu se už nevrátila.

Její náhlý a předem neohlášený odchod z jídelny se neobešel bez povšimnutí. Nacisti v kuchyni našli jed na krysy a po dívce začali pátrat. Stopy je zavedly k tajné organizaci, ale Zina tam nebyla. Pochytané členy zabili.

Mladá dívka o osudech svých bývalých kolegů nevěděla a poté, co se přidala k partyzánům, byla vyslána zpátky do Obolu, aby zjistila, proč Mladí mstitelé nepokračují v sabotážích. Gestapo si na ni tentokrát políčilo.

Poslední výstřely před koncem

Ocitla se ve výslechové místnosti, naproti sobě měla Němce, který ve vzduchu výhružně kroužil zbraní. Zina věděla, že nebude-li jednat, zemře. V nestřežený okamžik se zbraně chopila, zastřelila nacistu a utíkala pryč. Cestu jí zkřížili další nepřátelé, ty bleskově zabila. Než se ale dostala do bezpečí do lesa, kulka ji trefila do nohy a Zina se skácela k zemi.

Výslechům se tentokrát nevyhnula. Ani přes sadistické mučení z ní nedostali půl slova. Pro Němce tak byla zbytečnou přítěží, zmoženou a oslepenou dívku odvedli do lesa a zastřelili. Stalo se to 15. ledna 1944 ve Vitebsku.

Pro Sovětský svaz se stala obrovskou hrdinkou. Roku 1958 posmrtně získala titul Hrdina SSSR a ve Vitebsku jí vztyčili pomník. Na svém kontě měla podle některých odhadů až 150 nacistů.