Báby kořenářky, vědmy a moudré ženy koketující s bílou magií v minulosti patřily ke koloritu českých a moravských vesnic. Na obci Žítková je fascinující, že se tu tradice bylinářek, přezdívaných "bohyně", udržela do samého konce 20. století.
"Předávání vědomostí bylo vždy z matky na nejstarší dceru. Traduje se, že ji matka zasvětila v momentě, kdy se stala ženou. Jsou ale známé i případy, kdy se dívka přivdala do rodiny a bohyňování se vyučila od své tchýně," vysvětlil na jedné ze svých přednášek publicista Jiří Jilík, který se fenoménem žítkovských bohyní léta zabývá.
Lidé k bohyním přicházeli pro radu, když jejich blízké zastihla nemoc nebo se trápili nešťastnou láskou a jinými starostmi. Bohyně se vyznaly v lidovém léčitelství, hádaly z litého vosku i olova a pomocí zaříkávání zaháněly trápení, a dokonce i bouřky. Dokázaly také odhadnout, zda se pacient uzdraví, nebo mu už není pomoci.
Bohužel metody žídkovských odporovaly ideám komunismu. Nezapadají do žádného totalitního režimu, jsou i s přímým rozprem i učením ciírkve. Tradice žídkovských bohyň přežila nacismus, komunisté s vědmami zle zatočili.
Poslední z bohyní, Irma Gabrhelová, zemřela v roce 2001 ve věku 97 let. Zájem o její odkaz se oživil poté, co ji Kateřina Tučková obsadila jako jednu ze stěžejních postav své knihy Žítkovské bohyně. Do Žítkové začaly proudit davy turistů, což místní usedlíci zvyklí na bohorovný klid nenesli zrovna s libostí.
Chalupa Irmy Gabrhelové nicméně stojí dodnes. Noví majitelé ji opravili a interiér zachovali v původním duchu - světnička je plná krucifixů, jelikož bohyně bývaly velmi pobožné ženy, ačkoli se jejich čarování církevním osobám zajídalo. "Bohyňování je klamstvo," kázal v letech 1910 - 1920 farář Josef Hofer ze Starého Hrozenkova. Dočkal se odmítavých reakcí, a dokonce i pomsty. Ačkoli si přál být pohřben v místní půdě, hrozenkovští ho nechali pochovat až v Luhačovicích.
