Oblast Moravské Kopanice leží přímo na moravsko-slovenském pomezí okolo hraničního přechodu Starý Hrozenkov. Kromě Žítkové tu ještě najdeme vesničky Vápenice, Vyškovec a Lopeník. Místní obyvatelé žili po dlouhá staletí v naprosté izolaci od okolního světa, pálili pro vrchnost dřevěné uhlí a opravovali cesty. Robotovali až do konce 19. století, protože jim nikdo neoznámil, že robota byla dávno zrušena, a sami neměli možnost se to nějak dozvědět. Netušili, že byla objevena elektřina a boháči už startují první automobily. První žárovky se v místních chalupách rozsvítily až po druhé světové válce.

Skromný život a víra - v ledacos

Život zde plynul tiše a skromně. Jedly se brambory se zelím, pálila se kořalka, kterou pro klidný spánek pocucávala i nemluvňata. Do školy bylo daleko a stejně tak i za lékařem. Když se někdo roznemohl, jeho příbuzní běželi za takřečenou "bohyní" - vědmou, která se vyznala v čárech a lidové medicíně.

Z etnografického hlediska byl tento kousek země až donedávna učiněným skvostem. Zachovalý vzorek uzavřené venkovské komunity zobrazoval způsob života našich předků před rozvojem moderního zemědělství a průmyslu. A také jejich myšlení, jež nepřestalo oscilovat mezi křesťanskou vírou a pohanskou magií.

Bohyňské "řemeslo" se dědilo z matky na dceru a někdy i na snachu. Bohyně se vyznaly v léčivých bylinách, s využitím zaříkadel uměly klientům najít ztracené věci a četly jim budoucnost z roztaveného vosku. Někdy zaříkaly i bouřky, aby v hospodářství nenapáchaly škody. To vše s milostivou pomocí Ježíše Krista a panenky Marie, k nimž se nepřestávaly oddaně modlit.

Konec bohyní na Slovácku

Poslední žítkovská bohyně Irma Gabrhelová žila na stará kolena ve své chalupě sama. V zimě se pro samý sníh nedostala ani do kostela, natož k doktorům. Člověk by řekl, že v takových podmínkách se člověk dožije sotva šedesátky. Irma Gabrhelová přesto věštila do 97 let. Zemřela v roce 2001 a spolu s ní se z Kopanic vytratilo i bohyňské umění.

Fenomén v jedinečném regionu slábl už v průběhu normalizace, kdy se soudruzi snažili modernizovat každou zapadlou vesnici. V Žítkové byla postavena škola s internátem, kde místní děti okusily spaní ve vlastních postelích u ústředního topení namísto za pecí či na seníku. Kouzlo starých časů, stejně jako víra v nadpřirozeno podlehly rozvoji a osvětě. Co nedokázali po dlouhá století vymýtit místní faráři, konečně vymýtili komunisté. Po Gabrhelové už nikdo štafetu nepřevzal.

Zdroje: www.idnes.cz, www.novinky.cz, slovacky.denik.cz