O Gabriele Wilhemové se dá říci, že měla od narození na růžích ustláno, protože se narodila do rodiny bohatého prostějovského továrníka a odmalička ji obskakovaly služky. Rodiče jí splnili každé přání, a podporu jí neodepřeli ani v případě herecké dráhy, o které snila. V Brně vystudovala JAMU a nějakou dobu působila v oblastních divadlech, než se rozhodla zkusit štěstí v Praze.
"Když jsem si něco vzala do hlavy, vždycky jsem toho docílila," vyprávěla na sklonku života Gabriela. "V Praze jsem byla v centru dění, přicházely krásné role, o kterých se mi ani nesnilo." Přestože v hlavním městě nikdy nedostala stálé angažmá a nikdy nevěděla, co přinese zítřek, optimismus ji neopouštěl.
Díky své živelné nátuře Gabriela snadno navazovala kontakty a získávala si přátele. Vyhlášené byly její večírky, na kterých hosty překvapovala svým kuchařským uměním.
Příležitost dostala také u filmu. Zvláště režisér Smyczek si ji nemohl vynachválit; oceňoval, že se Gabriela poctivě dře i se sebemenší rolí a postavu vždy promýšlí do detailu.
Jen osobní život herečce moc šťastně nevycházel. Provdala se za kolegu Ladislava Freje, který už byl jednou rozvedený a manželství mu nevydrželo ani tentokrát. Vztah prý připomínal "Itálii" a nakonec skončil rozchodem. Gabrielu však mnohem více trápilo, že se nedočkala vytouženého potomka. Dvakrát potratila a zůstala bezdětná.
Druhé manželství s režisérem Rudolfem Růžičkou už bylo naplněno klidem a mírem, a Gabriela se dokonce usmířila i s Frejem. Do konce života zůstali přáteli. Ani ty nejlepší vztahy s nejbližšími však nedokázaly zahojit hereččinu skrytou bolest nad trpkým osudem, který jí nikdy nedopřál stát se matkou. Od roku 1996 bojovala se zákeřnou rakovinou, jíž nakonec o šest let později podlehla ve věku 60 let.