Cesta nováčka
Když do gladiátorské školy vstoupil nový rekrut zvaný novicius, byl nejdříve ohodnocen lanistou (majitelem školy) a musel projít přes lékařskou prohlídku, v níž se zkontrolovalo, zda je opravdu fit a má dobře stavěné tělo. Lanista a další trenéři ve škole pak rozhodli, jaké gladiátorské disciplíně se bude věnovat, tedy, jakou zbraň bude k boji používat. Trenéři byli často také bývalí gladiátoři, proto dokázali velmi dobře odhadnout, jakým směrem se bude nováček ubírat. Nejdříve ale musel začít dřít.
Každodenní trénink
Když novicius dokončil počáteční výcvik a byl připraven bojovat v aréně, začalo se mu říkat "tirones gladiatores". Trénink nováčka byl založený na zvýšení kondice a síly. Zatím se nepoužívaly skutečné a nebezpečné zbraně; výcvik byl prováděn s dřevěnými cvičnými meči zvanými rudus (lusoria arma). Gladiátoři, kteří bojovali v těžké zbroji, zase trénovali jiné techniky a museli si osvojit další dovednosti než jejich méně ozbrojení, rychlí a lehcí kolegové.
Život gladiátorů byl přísný i u stolu, kde také vládla disciplína
Každodenní rutina
Život gladiátora začal za úsvitu, kdy mu byly otevřeny dveře jeho cely a byl poslán na snídani. U stolu vládla přísná disciplína. Noví gladiátoři nesměli u jídla mluvit a měli pouta. Byli považováni za cenné komodity, a proto byli vykrmováni stravou s vysokým obsahem bílkovin. Dohromady se jedlo třikrát denně a strava římského gladiátora se skládala z chleba, obilovin a zeleniny. Mezi další druhy potravin patřil ječmen, suché ovoce, sýr, kozí mléko, vejce a olivový olej.
Po tréninku se gladiátorům dostávalo výjimečné pozornosti. Koupali se v horké i studené vodě, aby ulevili svalům, a chodili na masáže. Jelikož byli tito bojovní muži pronajímáni majiteli škol, kteří na nich vydělávali, byl kladen důraz na osobní hygienu, aby se tak zamezilo infekci a nemocem. Pravidelně je prohlížel lékař a dostávali také regenerační nápoje složené z vody, octa a popela. (Zdroj: https://www.history.com/news/10-things-you-may-not-know-about-roman-gladiators)
Život svobodného
Dobrodružný život gladiátorů přitahoval i svobodné muže. Byla to velmi dobře placená profese s mnoha benefity. S nejúspěšnějšími gladiátory bylo zacházeno jako s moderními popovými idoly, kdy je zástup fanoušků oslavoval. Právě to lákalo bývalé římské vojáky, kteří toužili po obdivu a slávě. Mnoho žen nosilo vlásenky a další šperky namočené v gladiátorské krvi a některé dokonce přimíchávaly gladiátorský pot - tehdy považovaný za afrodiziakum - do pleťových krémů a další kosmetiky. Ostatní svobodní muži se do gladiátorské školy přihlásili zase za účelem splacení dluhů. Kromě toho svobodní gladiátoři mohli bojovat pouze 3 až 5krát ročně. Jako pozdvižení a dobrodružství jim to tedy stačilo. (Zdroj: http://www.tribunesandtriumphs.org/gladiators/life-of-a-gladiator.htm)
