Jana se narodila do nelehké doby. 18. října 1935 byl v Československu ještě relativně klid, situace se začala přiostřovat o tři roky později. Slavná dvojice Voskovec a Werich byla kvůli nacistické okupaci nucena zavřít své slavné Osvobozené divadlo a Werich se společně s Jaroslavem Ježkem rozhodli emigrovat do Ameriky. Pro Werichovu dceru Janu byla léta za oceánem tím nejlepším obdobím jejího života, na které do své smrti s láskou vzpomínala. Poprvé a naposled zakusila život ve svobodné zemi, kde na ni tolik nepůsobil tlak kvůli známému jménu. Po sedmi letech však konečně skončila Hitlerova nadvláda, a s ní přišel i návrat do Čech. Janu to netěšilo, musela si zvykat na nové prostředí i jazyk. Kvůli tomu, že byla dcerou slavného herce, ji veřejnost bedlivě pozorovala. Všichni se zajímali, zda Werichovo jediné dítě zdědilo i jeho herecké geny.

Mimo okolí na ni kvůli herecké kariéře a přes její nesouhlas tlačil i samotný Jan Werich. Nakonec ji přemluvil k podání přihlášky na DAMU, kam byla nakonec přijata a roku 1957 absolvovala. Herectví jí ale ani potom nepřirostlo k srdci. Po studiích účinkovala jen v oblastních divadlech, a to pod uměleckým jménem Hálová. Po uvolnění režimu v 60.letech se vrhla na knižní a divadelní překlady a zaujal ji film. Muzikál West Side Story se v jejím podání hraje dodnes. Nakonec se angažovala i jako scénaristka, např. v televizním příběhu Drahý zesnulý, a kromě toho se realizovala i jako autorka adaptací. Roku 1968 natočila se svým otcem vzpomínkový cyklus na témata emigrace, Osvobozeného divadla a jiných.

Nároky na její osobu byly ale pořád veliké, takže bylo jen otázkou času, kdy začne propadat depresím. K její psychice nepřispělo ani to, že nedokázala vytvořit žádný vztah s mužem. Jako jedináčka ji Werich velice chránil a nechtěl mezi ně dva pustit nikoho dalšího. Všechny nápadníky rychle odháněl, a tak se Jana vdala až po třicítce, a to za herce Jiřího Kvapila. Manželství jim ale dlouho nevydrželo. Roku 1968 se jim narodila jediný dcera Zdenka. Janin psychický stav se v té době zhoršoval, propadala více a více závislosti na alkoholu. Ani její matka moc nepomáhala, jelikož se sama léčila na psychiatrické klinice. Neustále své dceři opakovala, že byla nechtěná a že ji nesnáší.

Nakonec zemřela na rakovinu v 70. letech a Jan Werich ji o několik měsíců později následoval. Jeho zdravotní stav se zhoršoval a Jana se o něj pečlivě starala. Pít však přestat nedokázala, a tak se situace v rodině občas přiostřila. Alkohol v kombinaci s psychickými problémy způsobily, že svému otci mnoho věcí vyčítala. I když měla svého tátu ráda, nikdy mu neodpustila návrat do Čech a nucení do herecké kariéry. Těsně před jeho pětasedmdesátými narozeninami mu oznámila, že půjde na protialkoholní léčení. Pár dní předtím bohužel zjistila, že má zhoubný nádor v pokročilém stádiu, a tak začala pít ještě víc. Otec zemřel na rakovinu hrtanu roku 1980 a Jana jen půl roku po něm. Podlehla, stejně jako dva nejbližší rodinní příslušníci, rakovině, a to 9. května 1981 v pouhých 45 letech.