V mnohých z nás představuje římský otrok spíše prací vyčerpané vězně a spoutané zajatce, jež byli nuceni sloužit Římanům.
Jak vypadal den otroka ve starém Římě
Tak tomu ale nebylo vždycky. Existovali otroci, jež byli svými pány natolik opečováváni, že měli vyšší kvalitu života než někteří svobodní Římané. Kdo byli tito lidé a jak vypadal jejich den?
Většinou to byli zajatci z dobytých kmenů. Bylo je také možné koupit na trhu jako jakýkoli jiný produkt. Pán si pak s nimi mohl dělat, co se mu zachtělo. V římském právu to bylo res mancipi, tj. cenné zboží.
Římský zvyk otroctví přišel s touhou dobývat a rozšiřovat své území. Byly to právě římské války, které stály za přísunem otrocké síly. V té době však jako otroci nebyly využívány ženy a děti. To se však se zánikem státního společenství změnilo a touha po rozmanitosti nabrala zcela nový rozměr.
Během tří válek proti Kartágu bylo do římského otroctví získáno více než 75 000 zajatců. Jejich den pak záležel na tom, kde jako otroci působili. Většinou vykonávali práci, kterou jim jejich pán určil.
Nejhorší osud stihl krásné ženy a silné muže
Zotročené ženy se stávaly milenkami svých pánů, pomáhaly jejich ženám při koupelích, sloužily jako jejich kadeřnice či dělaly chůvy nejen jim, ale také jejich dětem. Na venkově pak otrokyně byly kuchařkami, manželkami viličů nebo obyčejnými služkami.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Pokud se stalo, že se otrokyně zamilovala nebo přišla do jiného stavu, musela se vzdát nejen své lásky, ale také myšlenky na mateřství. To bylo přísně zakázáno.
Někteří římští otroci, převážně muži i ženy hezkého vzezření, pak byli svými pány prodáváni k prostituci. Důvodem byl finanční profit z jejich sexuálního a fyzického zneužívání. Ani "doma" u svého pána však neměli klid. Byli objektem jejich sexuálního uspokojení.
Špatné zacházení s otroky vedlo k napětí, které vyústilo v jejich povstání. Otrocké války však byly potlačeny a byly tak na dlouhou dobu jedinou příležitostí, kdy velké vzpoury otroků otřásly institucí římského otroctví. Opomenout nelze ani četné, ale vždy neúspěšné pokusy o útěk, vedené touhou po svobodě. Některým otrokům se však díky jejich píli podařilo vystoupat na pomyslném žebříčku výš. Šanci však měli jen ti, jež měli uspokojivý vzhled.
Elitní domácnosti v Římě mívaly stovky otroků. To svědčilo o bohatství a společenském významu v jednotlivých městech.
Zdroje:
