Vždy jsme předpokládali, že naše vědomí umírá současně s našimi těly. V posledních několika letech však vědci viděli opakované důkazy o tom, že mozkovým buňkám trvalo dny, než degradovaly do té míry, aby přestaly být považovány za životaschopné. Neznamená to, že by nebožtík nebyl mrtvý. Je, ale jeho mozek ještě nemusí.

„Fascinující je, že až poté, co člověk zemře, buňky v jeho těle postupně směřují k vlastnímu procesu smrti," tvrdí Dr. Sam Parnia, ředitel výzkumu kritické péče a resuscitace v New York University Langone Medical Center. „Neříkám, že mozek stále funguje, nebo cokoli funguje. Ale buňky se okamžitě nepřepnou z živých na mrtvé."

Mikrobiologové z Washingtonské univerzity Petera Nobleho dále zjistili, že také některé geny byly po smrti aktivní. Jejich výzkum naznačuje „postupné uzavírání“, při kterém některé části z nás umírají postupně a různou rychlostí.

Kanadští vědci zase publikovali studii, která odhalovala fakt, že mozky čtyř zkoumaných pacientů vyzařovaly i bezprostředně po smrti delta vlny. Tuto měřitelnou elektrickou aktivitu v mozku zažíváme běžně během hlubokého spánku. Vlny byly u zkoumaných aktivní ještě deset minut poté, co byli prohlášeni za mrtvé, tedy nereagovala jim zornice a nenaměřili jim puls. (Zdroj: www.sciencealert.com)

Výzkum doktora Parnia ukázal, že lidé, kteří přežili klinickou smrt, popisují podobné výjevy: jasné světlo, vůdčí postavy, úlevu od fyzické bolesti a hluboce pociťovaný pocit míru. Často také pacienti vidí sami sebe na operačním stole a někteří byli schopni popsat události, které se odehrály, když byli „mrtví". Podle vědců to naznačuje, že naše vědomí ihned neumírá: „Nemyslím tím, že lidé mají oči otevřené, nebo že jejich mozek po smrti pracuje,“ řekl doktor Parnia. „Říkám, že máme vědomí, které tvoří to, kým jsme - naše já, myšlenky, pocity, emoce - a tato entita, jak se zdá, nebude zničena jen proto, že jsme překročili práh smrti. Zdá se, že funguje a nerozptyluje se. Jak dlouho to ale trvá, to zatím nevíme." (Zdroj: www.newsweek.com)