Rolníci stáli až na dně feudálního systému. Museli poslouchat svého místního pána, jemuž přísahali poslušnost na Bibli. Tatáž přísaha se vztahovala i na vévodu, hraběte nebo barona, který vlastnil majetek jejich pána. Šlechta tedy měla nad rolníky velkou moc. Středověká společnost se z velké části skládala z vesnic postavených na panské půdě, kde domy obklopovaly pole a pastviny.

Rolníci byli nevolníky, kteří byli právně vázáni k půdě, na níž pracovali, i svobodníky, drobnými zemědělci, kteří nebyli vázáni k pánovi a mohli se volněji pohybovat a získávat větší bohatství. V rámci feudální společnosti tedy existovaly různé kategorie rolníků. Někteří měli život těžký, jiní ještě těžší. Když byla slabá úroda, hrozil rolníkům hlad. Hygiena nebyla na vysoké úrovni a velmi často se objevovaly nemoci a epidemie. Domy samozřejmě neměly tekoucí vodu, záchody, vany a umyvadla. Záchodem byl kbelík, který se na začátku dne vypouštěl do nejbližší řeky.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Běžný den – od světla do světla

Život ve středověku zejména u rolníků podléhal agrárnímu kalendáři – ráno vstávali ve tři a končili za soumraku. Po celou dobu přitom obdělávali přidělenou půdu, na níž většinou pěstovali žito, oves, hrách a ječmen, které se sklízely srpem, kosou nebo žacím strojem. Rodiny spolu spolupracovaly a společně se staraly o blaho vesnice.

Odpočinuli si jen během církevních svátků.

Sedláci navíc museli platit za pronájem půdy a k tomu i daň církvi, tak zvaný desátek. Ten byl 10 % hodnoty toho, co zemědělec za rok vyprodukoval. Desátky mohly rolníkovu rodinu rozdělit nebo zlomit, takže byly velmi nepopulární. Obohacovala se na nich hlavně církev, která musela stavět speciálně postavené stodoly zvané desátníky na všechnu úrodu, kterou si nashromáždila.

Kromě desátku museli sedláci na církevní půdě pracovat zdarma. To bylo velmi nevýhodné, protože čas mohli využít k práci na vlastních pozemcích. Moc církve se ale nikdo neodvážil zpochybnit, protože lidé byli od malička vedeni k tomu, že Bůh jejich hříchy uvidí a potrestá je.

Nemoci a další rizika doby

Kojenecká úmrtnost byla zhruba 50 % a přibližně 20 % žen umíralo při porodu. Děti do škol nechodily, formální školní vzdělání bylo jen pro bohaté. Místo toho se děti učily hospodařit, pěstovat potraviny a starat se o dobytek. Děti rolníků sice nemohly vykonávat žádnou větší fyzickou práci, ale mohly z půdy odklízet kameny, které mohly poškodit zemědělské nářadí, a mohly být použity k odhánění ptáků v době, kdy se selo. Ti nejšťastnější se vyučili řemeslu.

Rodiny spolu trávily celé dny, většinou však při práci. Večer byly doma, ale jejich domy byly studené a tmavé, měly jen jednu místnost. Chýše byly z chvojí, měly doškovou střechu a neměly okna. Uprostřed hořel oheň, který vytvářel zakouřené prostředí lidem i dobytku, který žil spolu s rodinou. Lidé neměli moc nábytku ani nádobí a jejich postele byly často plné štěnic a jiného hmyzu.

Říkalo se, že rolníci mohli očekávat, že se kompletně vykoupou jen dvakrát za život; jednou, když se narodí a podruhé, když zemřou!

Zdroje:

www.historyhit.com

www.historylearningsite.co.uk