Tuto společenskou vrstvu lze proto definovat nedostatkem zmínek v historických pramenech. I přesto, že ji podle odhadů tvořilo 99 % obyvatel. Aby chudí tzv. nenarušovali politickou stabilitu, byli se svými rodinami geograficky oddělovaní od bohatých. Obývali tzv. ostrovy, nájemné bytové domy postavené s minimálními náklady.

Insulae byly vybudované ze dřeva, cihel nebo římského betonu. Dosahovaly pěti až sedmi pater. Předpokládá se, že na ploše 330 metrů čtverečních žilo asi 40 lidí. Již v roce 150 př. n. l. existovalo v celém městě přes 46 000 ostrovů. Většina z nich však byla v katastrofálním stavu.

Jak bydleli plebejové

Jejich majitelé, bohatí měšťané, se o ně vůbec nestarali. To se však řadě učenců nelíbilo. Sám Cicero, který vlastnil osminový podíl jednoho z domu, prý prohlásil, že je lepší účtovat si vyšší nájemné za novou budovu než nic za zřícenou.

Zdroj: Youtube

Z toho důvodu se obytné prostory dělily na lepší a horší. Relativně dobře se měli nájemníci bytů umístěných ve spodních patrech. Byly vzdušné, skládaly se z oddělených pokojů pro stolování i spaní a měly prosklená okna. Činže se zde platila ročně.

Nejhorší místnosti se nacházely v podkroví. Jednalo se doslova o špeluňky bez přístupu přirozeného světla. V létě zde bylo horko, v zimě chladno. Chyběla zde tekoucí voda i latrína. Lidský odpad tak nájemníci házeli dolů na ulici. 

Chudí ve starém Římě

I přesto, že ve starověkém Římě existovala určitá finanční pomoc pro chudé, byla ovlivněná strachem a touhou dostat něco na oplátku. Bylo běžnou praxí, že lidé, kteří financovali výstavbu Insulae, požadovali, aby byli na úřadech označeni jako dobrodinci. Patricijové zároveň poskytovali určité služby plebejům jen za podmínky, že je podpoří v dalších volbách. 

Historici upozorňují, že stát se chudým bylo v Římě snadné. Vláda totiž uvalila na méně zámožné obyvatelstvo vysoké daňové sazby. Řada lidí tak byla donucená vzít si půjčky. Ty však měly nejen astronomické úrokové sazby, musely být splácené pod hrozbou tvrdých sankcí. Problémem pak bylo najít zaměstnání s odpovídající mzdou. Záchranou pro celou rodinu bylo často jediné - prodat sebe nebo své děti do otroctví.

Zdroje: www.en.wikipedia.org, www.worldhistory.org, www.wondriumdaily.com