Harém je slovo, které v člověku vyvolává pocit smyslnosti a snění a ztotožní se nám s Pohádkami tisíce a jedné noci nebo s "Nocí v maurském harému". Jenže tyto knihy popisují skutečnost mnohem růžovější, než ve skutečnosti byla. I když – život v harému byl pořád pro privilegované a na svou dobu znamenal velké benefity a nebývalý luxus. Chovankyním se říkalo konkubíny.
Na video o životě v harému se podívejte zde:
Harém – jeho tvář i zákulisí
Ženy v harému byly vlastně v bezpečí před vnějším světem. Ale hrozilo jim nebezpečí z bezprostředního okolí. Mohly se znelíbit buď samotnému sultánovi nebo jeho matce. Důvodem mohl být jejich skrytý zákulisní boj. Ale nejen ten, například v případě sultána Ibrahima Šíleného to došlo tak daleko, že v záchvatu paranoie nechal utopit stovky svých konkubín. Nebezpečí hrozilo i od eunuchů a ačkoli to nebylo nebezpečí sexuální, vykastrovaní otroci sloužili v harému jako poradci, vojenští velitelé a v případě potřeby i jako kati. I zde tedy hrála důležitou roli politika.
Ženy z harému často dokázaly získat v říši značný vliv, zejména regentky, které vládly, pokud byl jejich syn ještě mladý. Mnohé ženy se však své moci nechtěly vzdát. Vybudovaly si síť stoupenců a ovládaly velkou část majetku královské rodiny. Do hry o moc se ale mohly zapojit dokonce i otrokyně. Ty na to mohly jít přímo přes sultána, takže se snažily stát jeho oblíbenými ženami. Ženy z harému zkrátka vytvářely sítě vlivu napříč celou říší. Takže ač zde byly vězněny, mohly mluvit do politiky celé země, ač se celý život pohybovaly na hraně mezi mocí a otroctvím.
Život v harému byl plný intrik
Historie harému
Harémy založili osmanští vládci a podle osmanské tradice byl harém cizincům zapovězen. Směl sem pouze císař a jeho syn a císařova matka byla faktickou správkyní harému. Původně mohl mít sultán – především v Turecku – 4 manželky, ale většina sultánů tento počet výrazně překračovala a běžně měli ve svém harému desítky dívek a žen. Z Evropy se harém dostal později i do Indie, kde pak měl Akbar, takzvaný "velký", v harému přes 500 žen. Koncept harému se rozšířil pouze v zemích nebo regionech ovládaných islámem. Ostatní náboženství jej nikdy nepřijala. Zůstával však vymožeností vládnoucí elity a řadoví občané neměli na harémy čas ani peníze.
Harém si střežil svá tajemství a málokdo do nich mohl zvenčí proniknout. Tak se objevovaly vizionářské představy. Harém byl součástí islámského světa téměř 1000 let a až poté se začal trochu přibližovat lidem.
Více informací získáte zde:
Ženy krásné a ošklivé
Právě rivalita mezi manželkami ovlivňovala v harému mnohé. Krásky měly většinou dobré postavení u samotného sultána, ale mohly být nenáviděny ženami ošklivějšími. Ošklivky se snažily taktizovat, aby si také uřízly svůj díl moci a slávy.
Když se zde ženy nudily, velmi často navazovaly lesbické vztahy. Harém byl svět sám o sobě, a jakmile do něj žena vstoupila, musela se přizpůsobit podmínkám. Ty byly velmi luxusní. Nechyběly zde prostory pro hudbu a tanec, luxusní ložnice, lázně hammám a dívky zde jedly to nejlepší jídlo i víno. Harém také umožňoval ženám získat vzdělání, učit se hudbě, a dokonce mít vlastní orchestr.
Starší dámy byly dle kodexu výše postavené. Každá žena, kterou si šejk vybral do postele, měla své jméno zapsané v rejstříku, přičemž přijímané dívky musely být pannami. Bylo tak zajištěno, že kdyby otěhotněla, je prokazatelně otcem dítěte právě vládce.
Harém byl neustále doplňován čerstvou krví a přidělování pokojů pro konkubíny se řídilo hierarchií, o níž rozhodovala královna matka. Krása byla také jedním z rozhodujících kritérií.
Zdroje:
