Jak vypadal život žen v nevěstincích divokého západu? Hrozný, nevěřte westernům

Prostitutky to na divokém západě lehké neměly.

Prostitutky to na divokém západě lehké neměly.

Foto: Profimedia.cz

Salónem zněla divoká písnička. Muž za barem utíral sklenice. „Dolij mi, Joe, ať se nenudíš," zavrčel na něj jeden z kovbojů hrající u špinavého stolku poker. Náhle se na schodech nad místností zjevila kráska s vlasy sčesanými do drdolu. Na sobě měla nařasené šaty s nízkým živůtkem. „Dobrý večer, pánové," usmála se na osazenstvo a ladnými krůčky sešla dolů.

Takto podobně si díky filmům představujeme život „saloon girls". Dívek, které si na své živobytí vydělávaly pomocí nejstaršího řemesla - prostitucí. Podle docentky sociologie Raleigh Blasdell je to však „nepřesný a často romantizovaný obraz nevěstek v masmédiích i ve veřejné fantazii“. Jak tedy tyto ženy žily?

Zdroj: Youtube

Stát se prostitutkou bylo na divokém západě jednoduché. Některé dívky byly sirotky nebo pocházely z rozvrácených rodin, další ovdověly a nenašly žádný jiný způsob, jak si vydělat. Ještě na začátku 20. století byly mzdy v Americe tak nízké, že zejména svobodné ženy jen tak tak přežily. Našly se však i výjimky. Laura Evens ze Salidy v Coloradu si tuto profesi zvolila proto, že „milovala zpívat a tančit, opíjet se a dobře se bavit“.

Život v salónech divokého západu

Spokojená mohla být dívka, která získala práci ve skutečném nevěstinci, jež byl elegantně zařízen a nabízel služby pro zámožnější zákazníky. Prostitutky měly za úkol donutit návštěvníky co nejvíce utrácet za hazard, pití a doutníky. Zaplacená náklonnost byla bonusem. Horší to měly ty, jež pracovaly v obyčejném salónu. Ty měly k dispozici jen malé pokoje, jimž se říkalo „jesličky". Byly vybaveny jen provizorní postelí a umyvadlem.

Obě dvě skupiny však bojovaly, co se týče hygieny, se stejnými problémy. Koupele nebyly používané tak jako dnes. Deodorant se objevil až v roce 1888, zubní pasta v tubě o čtyři roky později. „Práce prostitutky na divokém západě nebyla voňavá," zdůrazňuje spisovatelka Meg Mimms. „Kovbojové se nemyli, byli zablácení, zaprášení a po celodenním sezení v koňském sedle zpocení a zapaření. Nic příjemného."

Kovbojové bývají ve filmech oholení a atraktivní.

Jaký byl skutečný život kovbojů na divokém Západě. Westerny si hodně vymýšlejí

I přesto byla konkurence na pracovišti velká. Ženy se dokonce o zákazníka nebály poprat nebo dokonce zastřelit. Dokazuje to příběh dvou „bordelmamá", Etty Clark a Alice Abbott. Dámy se nejprve „zmlátily na kaši". Poté Etta vystřelila a zasáhla Alici do rozkroku.

Problémy salónních dívek

I přesto, že nevěstky vydělávaly více než jiné pracující ženy, reálně jim moc peněz nezbylo. Odváděly totiž řadu poplatků přímo majitelům salónů či veřejných domů. Buď se přímo o svůj výdělek dělily nebo si platily nájem za pokoj. Do městské kasy putovaly také peníze za pokuty za porušení zákona a potvrzení o čistotě vydaným místním lékařem.

Calamity Jane na koni 1. ledna 1901

Legendární Calamity Jane se utápěla v alkoholu, Buffalo Bill ji vyhodil z show

Snadný přístup k alkoholu a drogám si také vybral svou daň. „Výskyt deprese byl mezi prostitutkami divokého západu vysoký. Bylo téměř nemožné najít si přátele mimo salón, natož manžela a změnit tak svůj život. Řada žen tak hledala únik na dně sklenky," vysvětluje historik Jeremy Agnew.

Zdroj: Youtube

Problémem byly také pohlavní choroby, jež byly obtížně léčitelné. Antibiotika tehdy ještě neexistovala, proto lékaři nejčastěji nabízeli kalomel, prášek z chloridu rtuťnatého, který způsoboval slinění, pocení a zvracení, nebo arsen. Vážnost situace potvrzuje příběh devatenáctileté Anny Groves, jež se v roce 1907 nakazila pohlavní chorobou od jednoho ze svých zákazníků. Když ji muž odmítl pomoci, vystřelila na něj z okna. Kulka ho sice minula, ale Anna i tak putovala do vězení. Jakmile se však ukázalo, že je smrtelně nemocná, po pěti měsících byla propuštěna.

Zdroj:

www.grunge.com, www.curioushistorian.com