Když letem světem nahlédneme na uplynulých 1500 let, s pohodlím, blahobytem a lékařskou péčí moderní doby se nedá srovnat ani středověk, ani éra osvícenství. Úmrtnost rodiček a novorozenců klesla na minimální úroveň až po druhé světové válce. Smrtelné dětské nemoci vymýtila ve stejné době antibiotika a plošné očkovací programy. Ještě na konci 18. století v Evropě docházelo k hladomorům způsobeným výkyvy počasí a teprve o sto let později se začala ve městech stavět kanalizace, která z ulic odstranila strašlivý zápach. Proč si tedy myslíme, že jen středověk byl tak hrůzný?
Nejspíš za to mohou výše zmínění osvícenci, kteří potřebovali zdůraznit pokrok a podpořit teorii, že se lidstvo neustále zdokonaluje. Navíc neměli v lásce církev a hodil se jim každý argument, který dokazoval její zbytečnost a neefektivní vládu. V něčem měli jistě pravdu. Dopustili se ale mnoha zjednodušení.
Léta hubená i tučná
Když uvážíme, že středověk trval přibližně od 6. do 15. století, máme před sebou časový úsek téměř tisíce let, v nichž život nemohl být vždycky stejný. A také nebyl. Zpočátku jste žili v malé osadě tvořené několika rodinami, od úsvitu do soumraku jste se pohybovali venku a domů jste se chodili jen vyspat nebo schovat před deštěm a mrazem. Nic jiného se doma také dělat nedalo, protože váš interiér zabíral pouhých 12 metrů čtverečních a muselo se sem vejít ohniště i pět až deset dětí různého věku. Jedli jste to, co jste sami vypěstovali a ručně umleli. K dispozici jste měli i pár hospodářských zvířat a sýpky se zásobami na zimu.
Větší ruch panoval v hradištích, kde se rychleji rozvíjel obchod a služby. Zde se také sváděly boje o výsadní postavení a přilehlá území i s jejich obyvateli. Někdo musel tyto oblasti hlídat před vpádem cizích uzurpátorů. Jakmile to kníže přestal stíhat, svěřil správu a obranu jednotlivých krajů nejvěrnějším kumpánům. Tak se zrodila šlechta.
Hodně záleželo na tom, zda vaše osada spadala přímo pod panovníka, nebo byla svěřena šlechtici. Určitě bylo lepší, když jste zůstali pod křídly knížete či krále. Mohli jste se nazývat "svobodnými" a třeba se i angažovat v zakládání měst, kde jste měli možnost stát se řemeslníky nebo obchodníky. Zhruba od 10. do 13. století zažila Evropa rychlý rozvoj, hluboké lesy se přeměňovaly v ornou půdu, nová města se objevovala jako houby po dešti a stoupal i počet obyvatel. Životní úroveň v této době tedy nemohla být zase tak špatná, protože jste už nebyli odkázáni jen na své malé políčko, základní potraviny jste koupili na trhu za peníze, které jste vydělali drobným podnikáním.
Výroba sýru ve středověku
Horší to bylo na panstvích spravovaných šlechtou, která rolníky považovala za svůj majetek a dokázala je nepěkně vykořišťovat. Poddaní, později nazývaní nevolníci, žili v podstatě jako otroci. Bez souhlasu pána se nesměli stěhovat ani uzavírat sňatky a z vypěstované úrody jim po všech odvodech zůstalo sotva na přežití. V dobách hladomorů byli prvními, kdo umíral na podvýživu. V českých zemích se tento nelidský systém udržel až do roku 1781, kdy Josef II. vydal Patent o zrušení nevolnictví.
Nejhorší přišlo nakonec
Aby se vám tedy ve středověku líbilo, museli jste se narodit do té správné "kasty" a strefit se do období blahobytu. Ve 14. století přišla krize, ochladilo se klima a Evropu zasáhly první rozsáhlé morové epidemie. To vše vedlo nejen k hromadnému umírání obyvatel, ale také k rozpadu středověkých hodnot. Krize poskytla živnou půdu reformaci a Evropa se pozvolna přehoupla do raného novověku, který byl však se všemi náboženskými válkami, smrtícími epidemiemi a pokleslou hygienou v podstatě mnohem horší než vrcholný středověk. A když už si lidé mysleli, že se jim podařilo zvítězit nad tmářstvím i nadvládou horních vrstev, diktátorské režimy 20. století je vyvedly z omylu.
Středověk měl tedy svá světlá i temná místa stejně jako každá jiná epocha. Zažil svůj vzestup i pád. O tom, zda jste v něm prožili život příjemný nebo krutý, dlouhý nebo krátký, rozhodovala náhoda, respektive Bůh, v jehož existenci jste tehdy pevně věřili. Víra vám nakonec možná pomohla se s nepřízní osudu lépe vyrovnat. Ale to už je na úvahu spíše psychologickou.
Zdroje: www.historyextra.com, content.ucpress.edu, localhistories.org
