Děti to měly těžké

Středověký život je důležité rozdělit na tři skupiny: život v blahobytu (panovníci, zbohatlíci), ve městě a na vesnici. Každý se potýkal s jinými potížemi, ale všichni se mohli shodnout na jednom – nežilo se jim snadno.

S tíživou situací na venkově se setkávaly už děti. První potomek byl pro rodinu požehnáním a radostí, každý další se však těšil stále menší rodičovské lásce, protože byl brán jako další hladový krk. Rodina musela příděl jídla pro každého člena zase o něco skrouhnout, bylo i obvyklé, že se jedlo jednou denně, aby mohli nashromáždit zásoby na horší časy. Poté, co se dítě dostalo do školního věku, stalo se levnou pracovní silou na poli nebo na statku. V pubertě se chlapci učili řemeslům, dívky měly osud diametrálně odlišný: musely se dobře vdát, aby o ně bylo postaráno.

Ve městech měly ratolesti větší klid, s prací počkaly až po desátém roce a rodiče je nijak neuháněli, pokud bylo stále co jíst. Nejidyličtějšího dětství si patrně užila vyšší vrstva, ale o poklidnou procházku růžový sadem rozhodně nešlo: nucené sňatky v nízkém věku a striktní pravidla nebyly každému po chuti.

Obyčejný den středověké ženy

Vidina práce do umoření se od skutečnosti značně vzdaluje. Chudá vrstva společnosti sice pracovala nejvíce, ale neznamenalo to 24 hodin denně. Pracovat se nesmělo na svátky, a že jich bylo spousty, a ani v noci. Zbohatlíci se práce neštítili, ale provozovali ji jen pár hodin denně, nejčastěji dopoledne. Poté čas trávili s rodinou nebo ve společnosti.

Každý toužil ušetřit co nejvíc peněz, a proto na farmě, mluvíme-li o vesnickém životu, pěstovali nejrůznější plodiny a chovali dobytek na mléko, maso i kůži. Sedláci si rovněž šili vlastní oblečení, aby nemuseli utrácet na trzích, a z lesa přiváželi dřevo, z něhož si vyráběli nábytek.

Obyčejná středověká žena musela v letních měsících fungovat od brzkého rána. Obvykle stávala ve tři hodiny, aby připravila snídani. Za rozbřesku dřela na poli, starala se o zvířata, sbírala bobule, sklízela úrodu, mezitím průběžně připravovala něco k obědu. Tkaní a předení se věnovala jenom ona, do tohoto řemesla muž nezasahoval. Žena také zavařovala zásoby jídla. Nedílnou součástí její práce byla výchova dětí. Musela se také vyznat v různých léčivých bylinkách pro případ, že by někdo onemocněl. Její každodenní směna končila až když se zbytek rodiny najedl, poté se najedla i ona a následovaly přípravy ke spánku, aby druhý den mohla opět brzy ráno vstát.

Čas zábavy

Zábava ve vyšších vrstvách se točila kolem urozených společenských akcí, na nichž nechyběly tancovačky a bohaté pohoštění. Zábavu v těžkých časech si ale vedle boháčů dokázali najít i chudáci.

I takové obstarávání obživy – rybaření, lov – brali muži jako odpočinkovou činnost. Pokud se ve městě nebo na vesnici nekonal nějaký festival, krátili si středověcí lidé čas hrami. Mezi nejoblíbenější deskovky patřily bezesporu šachy a vrhcáby. Pořádaly se ale i soutěže v lukostřelbě, fotbalu, házení kladiv i koňských podkov, populární byla obdoba wrestlingu.

Doba temna

Značnou část života však středový člověk žil ve strachu. Smrtelné nemoci byly na denním pořádku, zničená úroda znamenala hladomor, bída alespoň dvakrát do roka klepala na dveře. Ne nadarmo se ranému středověku v Evropě přezdívá doba temna. Ani pestrá zábava a dostatečné množství jídla nedokázaly z člověka vyhnat negativní myšlenky a odehnat všudypřítomnou smrt.