Tuto představu podporovali osvícenci 18. století, podle nichž středověk pouze zaplňoval mezeru mezi zářivou antikou a ještě zářivější budoucností. Potřebovali zdůraznit teorii, že svět se stále zdokonaluje a nepotřebuje k tomu církev. Život ve středověku však nebyl pouze ve znamení bídy a smrti. Stejně jako my, i lidé té doby zažívali vzestupy a pády.
Středověk jako základ civilizace
Osobitá středověká civilizace byla tvořena pod vlivem řecké kultury, římského práva a křesťanských ideálů v germánském, slovanském i byzantském prostředí. Podle historiků se právě tehdy formovaly základy našich hodnot. Na jejich počátku však stály barbarské kmeny, které zaútočily na oslabenou Římskou říši. Nakonec došlo k zániku západního císařství. Stěhování národů také změnilo etnickou a politickou strukturu Evropy.
Na počátku evropské civilizace stály barbarské kmeny, které zaútočily na oslabenou římskou říši.
Po pádu říše se lidé museli znovu učit, jak žít civilizovaným životem. Barbarská etnika neuměla číst ani psát, antické vědění a filozofie tak upadla do zapomnění. Stejně tak technické dovednosti ze stavebního umění Řeků a Římanů. Evropa jen pomalu vstávala z pomyslného popela.
Život ve středověku
Zpočátku žili lidé v malých osadách, jež tvořily nízké domy o rozloze pouhých 12 metrů čtverečních. Většinu času tak trávili venku. Jedlo se to, co se vypěstovalo, ulovilo nebo vychovalo. Živěji bylo v hradištích, kde se rozvíjel obchod a služby. Potkat jste zde však mohli také zlodějíčky a jiné lumpy. Bohatství těchto míst samozřejmě lákalo i cizí uzurpátory. Aby bylo možné rozsáhlé území ochránit, postupně se rodila šlechta a rytíři.
Od 10. do 13. století zažila Evropa nevídaný rozmach. Hluboké lesy se měnily na ornou půdu nebo na jejich místech rostly hornické osady, vesnice či nová města. Stoupal počet obyvatel, životní úroveň, ale také množství trestných činů.
Mučení a tresty ve středověku
Nejstarší zmínky o útrpném výslechu na našem území se objevují ve Zbraslavské kronice a vztahují se k roku 1291. K mučení mohlo dojít jen na základě významných důkazů. Záleželo také na tom, kdo byl souzen. U šlechticů nebo měšťanů se k mučení přistupovalo jen zřídka. Častěji trpěli bezectní nebo nemajetní.
„Středověký zákon chránil poctivé a spravedlivé. Pokud tedy někdo sáhl druhému na život nebo majetek, porušil tak přikázání, automaticky se vyloučil ze společnosti poctivých křesťanů, stal se bezcenným a nemohl spoléhat na právo," říká historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. Pokud soudce zjistil, že se zločinec chce napravit, dal mu šanci. Pokud nebyla náprava možná, čekala ho smrt. „Hrdelní trest však nebyl nejvyšším, ten všechny čekal, až přistoupili před tvář Boží."
I přesto, že se dochovalo spoustu hrozivých mučících nástrojů, tortura prý nebyla tak krutá. Měla zastupovat boží soud, proto měla přesná pravidla a nesměla nevratně poškodit tělo. „Věřilo se, že Bůh vidí to, co lidé ne. Proto dá nevinnému sílu, aby bolest necítil. Viník ji naopak bude cítit mnohem intenzivněji. Proto se nemučilo dlouho a po skončení byl vyslýchaný předán ranhojičovi." Naši předci nebyli podle historika tak sadističtí, jak si představujeme. Samozřejmě však záleželo na povaze kata.
Krutá církev
Za rozhodující přelom je považován rok 1222, kdy došlo k dohodě mezi státem a církví. Od té doby byli poddaní podrobeni soudní pravomoci církevní vrchnosti. Inkviziční procesy tak začaly být častější. K torturám, jež vykonával kat, přibily tzv. ordálové důkazní řízení. Cílem bylo, aby Bůh projevil vůli a dosvědčil vinu či nevinu obžalovaného.
Ordál ohněm
Nejčastěji se prováděl ordál vodou, ohněm nebo soubojem. Při prvním byl obžalovaný hozen svázaný do vody. Provinilec zůstal plavat na vodě, jelikož ho čistý živel nepřijal. Později však došlo ke změně pohledu, neboť spousta obviněných se rovnou utopila. Začali tak být označováni za vinné. Druhá zkouška probíhala tak, že dotyčný držel v ruce rozpálené železo nebo se musel procházet po žhavých uhlících. O jeho vinně či nevinně se rozhodlo podle závažnosti zranění. Poslední ordál vycházel ze zásady, že vítěz souboje má vždy pravdu. Boží soudy se prováděly především v období honů na čarodějnice, tedy v 15. až 17. století.
Zdroj:
www.cs.wikipedia.org, www.olomouc.eu, www.novinky.cz, www.dspace5.zcu.cz
