Druhá polovina 19. století se nesla ve znamení industrializace. A právě Česko se stalo v celém Rakousku-Uhersku nejdůležitější oblastí. Velký podíl na tom měl rozvoj těžby černého uhlí v ostravsko-karvinských dolech, stavba železnice a výroba železa. Zakládání nových podniků měnilo nejen tvář krajiny, ale především vytvořilo novou společenskou vrstvu - dělnictvo.
Lidé do měst přicházeli s vizí bohatšího a pohodlnějšího života. Vesničané, stejně jako ve středověku, si nikdy nebyli jistí, jaká bude úroda. Na ní záviselo jejich přežití. Zelenina, ovoce, brambory i obilí se pěstovalo na políčku či v sadu za domem. Zvířata na maso se chovala ve chlévě nebo v králikárně, vejce se sbírala v kurníku. Přebytky se daly prodat na trzích a z utržených peněz zaplatit kováře, ševce, truhláře nebo látky na šaty.
Život za císaře Františka Josefa I.
Město nabízelo určité jistoty, především práci a výplatu. Kvalifikovaný dělník nebo učitel pobíral ročně 1200 korun, inženýři a technici kolem 2000 korun, nižší úředník 6000 korun, ředitel školy mohl mít před 7000 korun. Průměrný plat vyššího úředníka už dosahoval 12 000 korun. Kdo ale přesáhl roční příjem 1200 korun, musel platit daň z příjmů.
Nepřímé daně zatěžovaly hlavně potraviny. Jedno vejce tak přišlo na čtyři až šest haléřů, kilogram brambor na pět haléřů, kilo másla stálo více než dvě koruny. Za litr vína se platilo 60 až 80 haléřů, za půllitr piva od 12 do 26 haléřů. Z jednoho litru se pak platila daň 8 haléřů, což se tehdejší veřejnosti vůbec nelíbilo. Levné bylo jídlo v restauraci. Dršťková polévka stála 10 haléřů, vepřo-knedlo-zelo 60 haléřů. Za oběd se běžně platilo 40 až 70 haléřů.
Největší výdaje tak měli lidé za bydlení. Většina žila v činžovních domech. K dispozici měli dva pokoje - kuchyni a ložnici. Do kuchyně se vcházelo přímo z pavlače, která byla společná pro několik bytů. Stejně tak také toalety. O teplé vodě zavedené přímo do kuchyně či koupelně si mohli nájemníci nechat jen zdát. Průměrný roční nájem za podobný byt v Praze se pohyboval kolem 200 korun.
Drahý nájem
Jeden studentský pokoj i s klíčem od domu stál 16 korun měsíčně. Za 30 korun se dal sehnat pokoj s koupelnou. Nájem za dva pokoje i s kuchyní stál 490 až 530 korun ročně. Krámek s malým bytem se dal pořídit za 500 korun ročně. Směrem k centru Prahy se ceny zvyšovaly.
Výdaje za nájem tak byly podobné dnešním. Kdo měl méně kvalifikovanou práci nebo pracoval jen jeden z členů rodiny, doslova přežíval ze dne na den. Bydlení tehdy představovalo asi 1/3 nákladů z ročního příjmu, stejně tak také potraviny. Zbývající třetina byla vyhrazena spotřebnímu zboží. Kdo chtěl ušetřit, bral si „na byt" ještě podnájemníky. Ve dvou místnostech tak mohlo žít klidně i šest až osm lidí.
Zdroj:
