"Je úžasně příhodlné, že dvanácté století nám poskytlo samotný model moderní záhadné vraždy, a to až do konečného závěru, že to udělal majordomus. Ve skutečnosti to byl správce, ale o tom není třeba se dohadovat. Asi nejzajímavějším aspektem studie je to, že až na několik bodů dohadů a interpretací je celý příběh pravdivý," napsala vědkyně Victoria Chandlerová, autorka článku Ztroskotání Bílé lodi. V něm naznačuje, že někdo možná úmyslně navedl loď na skály u Harfleuru. Začala zkoumat, kdo měl k tomuto činu motiv, nalezla tak zajímavé důkazy.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Historický vhled

V roce 1120 byl král Jindřich I. na vrcholu své moci poté, co převzal vládu nad Anglií i Normandií. Kromě toho se mu podařilo přesvědčit francouzského krále, aby uznal, že jeho syn Vilém Atheling se stane normandským vévodou. Vilém byl sice jen jedním z jeho 12 dětí, ale pouze jedním ze dvou legitimních. Zbytek dětí se narodil jeho milenkám. Vilém měl proto jednou zdědit jeho království, což mělo proběhnout bez větších problémů.

Osudného listopadu roku 1120 se král Jindřich s doprovodem i svým synem chystal vyplout z Normandie do Anglie přes kanál La Manche. Příhodný vítr nastal 25. listopadu a ten den byla králi nabídnuta právě ona Bílá loď.

Král zůstal věrný své tradiční lodi, s níž normálně plavbu absolvoval, ale Bílou loď přijal pro svého syna Viléma a jeho nevlastního bratra Richarda, které velmi miloval. Na lodi pak nakonec skončila Vilémova nevlastní sestra Matylda. Celkem bylo na palubě Bílé lodi téměř 300 lidí, včetně padesáti členů posádky, kteří obsluhovali vesla.

Jindřichovy děti byly rády, že si užijí plavbu bez dohledu otce.

Osudná plavba

Velmi brzy po vyplutí se plavba zvrhla v jeden velký mejdan, jelikož se na palubě sešla spousta „divokých a svéhlavých mladých mužů", jak uvedly prameny. Patřil mezi ně i Štěpán z Blois. Před plavbou kněží s dalšími duchovními plavbu mladým požehnali svěcenou vodou, ale Vilém dal pokyn kapitánovi Bílé lodi, Tomášovi, k okamžitému odplutí. Vilém chtěl zjistit, zda je Bílá loď dost rychlá na to, aby dohnala královskou loď.

Opilí veslaři se v euforii chopili vesel a vypluli do noci. Kormidelník věnoval jen malou pozornost řízení a levobok Bílé lodi prudce narazil na obrovskou skálu. Loď se okamžitě převrátila a ukončila všechny životy lidí na palubě. Stovky lidí spadly do vody a jen málokdo uměl plavat. Lidé na břehu, a dokonce i v Jindřichově vlastní lodi slyšeli zvuky lidského křiku, ale nevěděli, odkud přichází.

Jindřichovu synovi Vilémovi se téměř podařilo uniknout, ale pak uslyšel svou nevlastní sestru Matyldu volat o pomoc, vrátil se zpět, a to se mu stalo osudným. Nešťastný kapitán poté, co zjistil, že králova syna nedoveze v pořádku, se dobrovolně utopil. Katastrofu přežil pouze jeden člověk, řezník z Rouenu jménem Berold, který podal o všem svědectví.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Náhoda?

V příštích dnech byla některá těla vyplavena na břeh, ale tělo králova syna mezi nimi nebylo.

Zdrcenému Jindřichovi bylo potopení lodi podáno jako nehoda a Boží vůle.

Ale Victoria Chandlerová si myslí něco jiného.

Za viníka považuje právě již zmíněného Štěpána z Blois, který opustil loď těsně před jejím spuštěním a z tragédie měl největší prospěch právě on, protože zůstal jediným legitimním mužským dědicem Jindřicha. Štěpán se v roce 1135 skutečně stal králem.

Tuto teorii jiní vědci odmítají. Například Chandler má jiného viníka: Ranulfa Meschina, Richardova synovce. Richarda, hraběte z Chesteru, jednoho z nejvýznamnějších šlechticů v anglo-normanské říši, který byl rovněž na palubě Bílé lodi. I on si mohl nárokovat dědictví.

Ranulf byl na palubě lodi krále Jindřicha, když opouštěla Harfluer.

Vycítil tak příležitost zmocnit se dědictví a zamíchat královským nástupnictvím, kdy by se on mohl stát králem. Pomocí prostředníka opil posádku Bílé lodi a katastrofu tak naplánoval.

Zdroje:

www.medievalists.net

en.wikipedia.org/wiki/White_Ship

www.historyhit.com