Sirotci z Titaniku
V přístavu Southampton se v dubnu roku 1912 nalodil i vdovec Luis M. Hoffman se svými dvěma dětmi Lolou a Momon. Jejich cílem byl Nový Svět a nový život.
Bohužel, pan Hofmann se už vytouženého začátku nikdy nedočkal. Pátý den plavby, poté co loď narazila do ledovce a začala evakuace, oblékl své děti, posadil je do záchranného člunu a staršímu z nich dal poselství. Požádal jej, že až je jejich matka vyhledá, aby jí pověděl, jak velmi ji miloval a doufal, že společně začnou v míru a svobodě nový život.
Děti se matky nakonec dočkaly, ale vše zkomplikovaly falešné údaje. Teď už tušíte, že na tom příběhu něco nehraje.
Všechno je jinak
Luis Hofamann bylo smyšlené jméno, stejně tak jako Lola a Momon. Michel Navrátil byl původně krejčím ze slovenského města Sereď. Do Francie se vydal na zkušenou, za lepší prací. V Londýně se oženil s Italkou Marcelle Caretto, s níž měli dva syny, Michela a Edmonda, během jejich společného života ve Francii.
Manželství se po pěti letech rozpadlo a děti byly svěřeny matce, ale i otec byl stále součástí jejich života. Když s nimi potom odjel během velikonočních svátků, jejich matka vůbec netušila, že by s nimi mohl cestovat přes půl světa. Naštěstí novináři se o osiřelé chlapce velmi zajímali a jejich fotografie se staly známé doslova po celém světě.
Šokované matce se nakonec podařilo děti najít a brzy si pro ně přijela do New Yorku, kde se o chlapce celý měsíc starala jiná pasažérka Titanicu, Margaret Haysová. Poté se všichni společně vrátili do Francie.
Jak uvedl poté sám otec, jeho nadějí bylo, že jeho bývalá žena budě děti do Spojených států následovat, a tam se společně pokusí rodinu opět stmelit. To se nakonec vyplnilo, ale jen částečně.
Dědečkovy memoáry
Když producenti televizní show Titanic – Příběhy z hlubin pátrali po Sirotcích z Titanicu, zjistili, že mladší Edmond zemřel ve svých 43 letech, především díky zdravotním problémům z fronty.
I starší Michel již zesnul, ale zůstala po něm v Paříži jeho vnučka Elisabeth, která i po letech opatrovala dědečkovy poznámky se vzpomínkami na nešťastnou událost.
K jejich radosti, Elisabeth souhlasila s natáčením a dědečkovy vzpomínky pro pořad přečetla.
“Můj otec mi pověděl, co vzkázat matce a odešel. Nevěděl jsem, že už ho nikdy neuvidím”, četla z dopisu. “Pamatuji si okamžik, kdy člun klesal a burácení vody při dopadu na hladinu. Pamatuji si probuzení ve člunu poté, co jsem usnul. Moře bylo bělavé, téměř jasné, s lodí v pozadí.”
Tak vypadaly útržkovité dětské vzpomínky na noc, která mu sebrala otce a život dalším 1517 cestujícím. Jen 2 hodiny a 40 minut od nárazu bylo po všem.
Zdroje:
