Přestože si jsou všechny čtyři klobouky nápadně podobné, jsou zároveň svými specifickými rysy do jisté míry jedinečné. Dva zlaté klobouky byly nalezeny v Německu a jeden ve Francii, původ posledního je sporný. Objev těchto tajemných klobouků patří k nálezům, jež zpochybňují naše chápání starověkých společností a kultur a zároveň rozšiřují naše vědomosti a obzory. Čtyři zlaté klobouky jsou vzácným archeologickým nálezem datovaným přibližně do poloviny doby bronzové. Každý z klobouků, které vznikly zřejmě mezi lety 1400 - 800 př. n. l., byl objeven samostatně, v průběhu 160 let, na různých místech.
Jaké je tajemství klobouků? Podívejte se na dokument:
K čemu klobouky sloužily?
Po určitou dobu se věřilo, že klobouky jsou symbolem plodnosti, snad kvůli svému falickému tvaru.
Zlaté relikvie jsou zhotoveny z plátkového zlata, mají složité astronomické vzory a prokazují vynikající řemeslné zpracování. Podle prvotních názorů klobouky zřejmě nosili jedinci, kteří ve vysokém postavení. Byly na nich totiž vyryty symboly, které mohly sloužit k zemědělským i astronomickým předpovědím, případně k povýšení nositele do božského stavu.
Přesný účel zlatých klobouků ale není dosud znám. Kdysi se badatelé domnívali, že klobouky byly součástí starověké zbroje nebo sloužily jako obřadní vázy. Pak se ale názor změnil a vědci se přikláněli k tomu, že klobouky byly umístěny na kůlech na kultovních místech coby ozdobné čepice.
A pak tu byla samozřejmě i spekulace o tom, že čtyři klobouky kdysi patřily starověkým čarodějům, respektive královským kněžím. Němečtí archeologové a historici se k této verzi přiklánějí nejvíce. Domnívají se, že astrologické symboly na kloboucích sloužily ke sledování hvězd a Slunce, díky čemuž se orientovali zemědělci v tom, kdy sázet a sklízet. O jejich nositelích se předpokládalo, že umějí věštit a mají nadpřirozenou moc.
Čtyři shodné, přesto jiné nálezy
Zlatý klobouk ze Schifferstadtu byl objeven v roce 1835 v německém Schifferstadtu. Nalezl jej náhodně zemědělec a zdálo se, že byl klobouk zakopán záměrně. Rozměrově je ze všech klobouků nejkratší, měří 29,6 cm. Je rozdělen na zdobené pásy po celé délce klobouku. Kruhové zdobení připomíná oči.
Druhý klobouk Avanton byl objeven v roce 1844 v Avantonu ve Francii a jako jediný kdysi postrádal okraj, což je následek poškození. Kužel měří 55 cm, je také páskovaný, s podobnými opakujícími se kruhovými symboly.
Třetí klobouk je Zlatý kužel z Ezelsdorf-Buch, objevený v roce 1953 nedaleko stejnojmenného německého města. Je nejvyšší ze všech čtyř klobouků, měří 88 cm. Jeho zdobení je také stejné jako u předchozích dvou.
Největší otazníky vzbuzuje čtvrtý klobouk, jehož původ není jasný. Předpokládá se, že byl nalezen buď v jižním Německu, nebo ve Švýcarsku. Je znám jako berlínský zlatý klobouk, protože jej zakoupilo berlínské muzeum. Měří 75 cm a má stejný pásový vzor jako ostatní.
Nálezy klobouků dokazují, že lidé, kteří obývali Evropu v době bronzové, byli mnohem sofistikovanější, než se původně předpokládalo. Předpovídání pohybu Slunce a časového vztahu mezi Sluncem a Měsícem pomocí klobouků není úplně nové. Ale proč se však lidé v době bronzové rozhodli vyjádřit tyto znalosti na zlatých kloboucích, není dosud jasné.
Zdroje:
etc.worldhistory.org, brewminate.com, www.ancient-origins.net
