Myanmar je zemí tisíce pagod, z nichž jedna je odlišná. Je celá ze zlata a leží na balvanu balancujícím nad kolmým údolím. Zlatá skála je buddhistické poutní místo v Barmě, které se pro místní jmenuje Pagoda Kyaiktiyo. Skála a pagoda se nacházejí na vrcholu hory Kyaiktiyo v barmském státě Mon. A na to, jak malá vlastně je, její sláva je překvapující. Po pagodě Šwedagon a pagodě Mahamuni je to třetí nejvýznamnější buddhistické poutní místo v Barmě. Legendy, jež se k místu vážou, se zmiňují o tom, že poutníci, kteří podniknou pouť pěšky ze základního tábora Kinpun třikrát po sobě v roce, se dočkají bohatství a uznání.
Na dokument o tomto poutním místě se podívejte zde:
Ženy pouť absolvují, ale nesmí se pagody dotknout
Pagoda Kyaiktiyo neboli Zlatá skála se stala oblíbenou poutní a také turistickou atrakcí. Nachází se poblíž města Kyaikto ve státě Mon a Zlatá skála je položena v nadmořské výšce 1 100 m n. m. na vrcholu kopce Kjaiktijó, kde začíná pěší stezka ke Zlaté skále. Na hoře se pak nachází mnoho nestabilních žulových balvanů a poblíž vrcholu hory stojí dva velcí lvi, kteří střeží vstup do pagody. Z parkoviště Yatetaung musí poutníci a návštěvníci podle barmského zvyku vystoupat na Zlatou skálu bosí.
Ze základního tábora v Kinpunu je pěší túra k pagodě dlouhá asi 11 kilometrů a mnoho věřících ji absolvuje v rámci poutních obřadů. Cesta je lemována mnoha dalšími chrámy a pagodami. Od listopadu do března je zde vrchol sezóny a u pagody Kjaktijo panuje atmosféra zbožnosti. Zatímco se zlatá skála od svítání do soumraku leskne v různých odstínech, kolem pagody zpívají poutníci, zapalují zde svíčky, meditují a přinášejí obětiny Buddhovi.
Muži přecházejí po mostě přes propast, aby na tvář Zlaté skály připevnili zlaté listy ve tvaru čtverce a hluboce ji uctili. Ženy se však skály dotýkat nesmějí, takže nemohou přejít přes most.
Muž pozlacující pyramidu
Zlatá pagoda, pro níž neplatí gravitace
Pagoda je vysoká pouhých 7,3 m s obvodem 15 metrů a je postavena na vrcholu žulového balvanu pokrytého zlatými lístky. Tyto lístky nejsou původní, ale nalepili je na místo její mužští ctitelé. Ctitelé pagody. No, není to zvláštní? Není. Protože Zlatá skála je podle legendy posazena na prameni Buddhových vlasů. Je tedy velmi křehká a neustále vypadá tak, že se z kopce co nevidět skutálí.
Balancující skála vypadá, že pro ni gravitace neplatí. Žulový balvan leží na nakloněné rovině a styčná plocha s kamenným stolem, na němž leží, je velmi malá. Zlatá skála stůl přesahuje zhruba o polovinu své délky a je posazena na krajním konci šikmé plochy skály, pod níž je kolmý sráz do údolí. Základnu skály obepíná zlatými listy namalovaný lotosový tvar, takže to vypadá, že balvan by se měl každou chvíli zřítit dolů. Poutníci navíc viklan stále pozlacují dalšími a dalšími plátky pravého zlata. Zlacením věřící projevují úctu buddhistické památce a bohům.
Detail ukotvení nestabilního balvanu
Dvě legendy
Legenda o Buddhových vlasech je více akceptovaná. Říká, že Buddha při jedné ze svých četných návštěv daroval poustevníkovi pramen svých vlasů. Poustevník jej bezpečně zastrčil do chomáče svých vlasů. Jednou jej navštívil král a poustevník mu tento pramen daroval s přáním, aby byl vlas zasazen do balvanu ve tvaru poustevníkovy hlavy. Král měl v rodině nadpřirozené schopnosti po svém otci alchymistovi i po matce, hadí princezně Naga. Skálu, o níž poustevník žádal, našli na dně moře a s pomocí krále nebes našli v Kjaiktijó ideální místo pro umístění zlaté skály. Na skále pak postavili pagodu, kde byl pramen zasazen a zasvěcen. Právě tento pramen vlasů podle legendy zabraňuje tomu, aby se skála zřítila z kopce. Samotná loďka, na níž byla skála přepravována, se také proměnila v kámen.
Legenda o Buddhových vlasech ale není jediná, která se k místu váže. V monském jazyce pak slovo "kyaik" znamená pagodu a „yo" má význam "nosit“ a konečně slovo "ithi" znamená "poustevník". Kyaik-htiyo tedy znamená v doslovném překladu "pagoda na hlavě poustevníka". A proč? Jiná legenda totiž říká, že buddhistický kněz zapůsobil na nebeského krále svou askezí. Nebeský král byl uchvácen, a proto použil své nadpřirozené síly, aby skálu přenesl na její současné místo. Vybral si přitom skálu, jež je podobná hlavě samotného asketického mnicha.
Kámen, který leží asi 300 metrů od skály, je pak poutním místem, které se jmenuje stúpa Kyaukthanban, v překladu stúpa s kamenným člunem.
Zvláštní příležitostí pro poutníky, kteří navštěvují svatyni, je březnový úplněk Tabaung, kdy je plošina pagody osvětlena devadesáti tisíci svíček věnovaných Buddhovi. Pokud se vám poštěstí místo navštívit, nasajete zde zvláštní atmosféru a odnesete si nezapomenutelný zážitek.
Zdroje:
www.thousandwonders.net, en.wikipedia.org, www.hedvabnastezka.cz
