A tak se podivný rytý kovový pohárek, se kterým si Webber často hrál, stal fenoménem z dědečkova vrakoviště.
Jako dítě dostal hrací pohárek
John Webber pohárek zdědil. Domníval se však, že to nebude víc, než ošuntělý kus mosazi či bronzu, který byl poničen od tavícího kotle. Až o hodně let později, ve svých sedmdesáti letech, nakonec zjistil, jak velké bohatství mu dědečkovo vrakoviště vlastně zanechalo.
K tomuto zjištění mu pomohli odborníci. Ti zvláštní pohárek prozkoumali a jejich verdikt všechny překvapil. Pohár je totiž celý ze zlata a jeho stáří je až k neuvěření: Pochází z doby před narozením Krista.
Pan Weber se rozhodl pohárek zpeněžit a dal ho do dražby. Odhadovaná cena byla mezi 50 000 a 100 000 librami. John Weber se ale netají tím, že doufá v daleko vyšší částku a to až kolem půl milionu liber.
Pohár je jakousi podobiznou dvou ženských tváří. Ty hledí opačným směrem a na čele mají motiv hada. Pohár zmátl i odborníky, kteří se nikdy s ničím podobným nesetkali. Je tedy jedinečný svého druhu. Nakonec se však přece jen podařilo záhadu poháru rozluštit a laboratorní analýza zlata jej zařadila do třetího nebo čtvrtého století před naším letopočtem.
Po letech zjistil, do jak obřího pokladu střílel ze vzduchovky
A tak se zdá, že motiv dvou žen s hadem na čele může být dílem z doby Achaimenovské perské říše. Ta se nacházela hned na třech kontinentech. Weber se nechal slyšet, že pohár byl vlastnictvím jeho dědečka, Williama Sparkse z Tauntonu v Somersetu.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Právě on pak daný pohár věnoval svému vnukovi, který si často hrával tak, že do něj střílel ze své vzduchovky. Tehdy totiž netušil, jak mocný poklad před sebou má. Weber nakonec pohár uložil do krabice a na dlouhé roky na něj zapomněl. Až do doby, než se stěhoval a všechno z krabic dával ven.
Tehdy pohár vybalil z krabice a začal přemýšlet, jaká by mohla být jeho skutečná hodnota. Ta na sebe nenechala dlouho čekat. "Můj dědeček byl původně pořádný hadrář z romského rodu a žil v karavanu. Pamatuji si, jak jsem si jako kluk hrál se všemi věcmi, které měl. Jako dítě si pamatuji, že mě k smrti děsily obličeje na zlatém poháru. Jsem si jistý, že spousta kousků skončila v tavicím kotli, ale tohle ne. Můj dědeček musel vědět, že má nějakou hodnotu."
Weber se rozhodl zaslat pohár do Britského muzea. Tamní odborníci mu doporučili, aby jej nechal otestovat v laboratoři. A právě testy nakonec odhalily nejen stáří, ale i skutečnou hodnotu starého poháru.
Zdroje:
