Deset let si šlapali po štěstí
„Tento nález je jedním z největších archeologických nálezů z Británie,“ řekl nadšený Gregory Edmund, vedoucí aukce při jeho objevení. „… rozhodnete se položit novou podlahu v kuchyni. Krumpáčem prokopnete beton a spatříte malinký kousek zlata. V tu chvíli si myslíte, že to je kus starého kabelu, ale…“ Tak si představoval pan Edmund scénu, která se odehrála v kuchyni manželů, kteří nechtějí být ze zřejmých důvodů jmenováni. Dům z 18. století si koupili před více než deseti lety a šetřili na rekonstrukci. Začali podlahou v kuchyni. Vytrhali stará prkna a chtěli se zbavit i nerovné tenké vrstvy betonu. Při jeho odstraňování se v zemi něco zalesklo. Nebyl to kousek kabelu, ale stará zlatá mince…
Hrnek plný zlata
Manželé kolem zlaté mince opatrně odkryli hlínu a objevili hliněný hrnek jen o málo větší než plechovka od koly. A v něm skutečný zlatý poklad – dvě stě šedesát čtyři starých zlatých mincí z let 1610 až 1727. A byly mezi nimi skutečné sběratelské skvosty, jak se později ukázalo. Oslovili aukční síň Spink & Son v londýnském Bloomsbury. V přepočtu na dnešní měnu by měly hodnotu zhruba sto tisíc liber. Předběžný odhad prodeje ale byl dvě stě až dvě stě padesát tisíc. Mince i díky příběhu, který je provází, vzbudily nesmírný zájem soukromých sběratelů z celého světa – Evropy, USA, Austrálie, Japonska i Číny.
Aukce předčila všechna očekávání. Souhrnná kladívková cena za jednotlivé položky se vyšplhala na šest set dvacet osm tisíc a konečná ceny včetně poplatků činila neuvěřitelných sedm set padesát čtyři tisíc liber. Vždyť jen vzácná guinea Jiřího I. z roku 1720 s mincovní chybou vynesla devět tisíc šest liber. Na minci není hlava krále, má dvě zadní strany. Za stejnou cenu se prodala guinea Karla II. s chybně napsaným latinským jménem. Místo CAROLVS je na ní vyraženo CRAOLVS. A do třetice, stejnou částku zaplatil sběratel za guineu Jiřího I. rovněž s mincovní chybou.
Následující video ukazuje zlatí mince
„Takovou aukci snad už nikdy neuvidím,“ domnívá se Edmund. „… nikdy před tím jsem takový ohlas nezažil. Prodej byl v mnoha ohledech jedinečný…,“ dodal. A přispělo k tomu ještě záhadné pozadí…
Ještě jeden příběh
Nález zlatého pokladu provázela i zvědavost, jak, kdy a proč se ocitnul pod prkny kuchyňské podlahy. V 18. století dům patřil Josephovi Fernleyovi a Sarah Maisterové, kteří se vzali v roce 1694. Manželé byli obchodníci, zabývali se dovozem a vývozem železné rudy a uhlí. V rodokmenu měli i členy britského parlamentu. Joseph zemřel ve věku sedmdesáti šesti let v roce 1725. Vdova Sarah ve svým osmdesáti o dvacet let později. Proč však ukryli své peníze pod podlahu není jasné. Možná z nějaké obavy, možná proto, že byli bezdětní a neměli je komu odkázat.
Zdroje: www.bbc.com, www.independent.co.uk, www.thesun.co.uk
