„Cesta do pekel bývá často dlážděna dobrými úmysly.“ Toto známé klišé se skvěle hodí na tragické rozhodnutí Čurdy, kterým poslal své kamarády odbojáře na smrt.

Nejrozporuplnější osobnost české historie, Karel Čurda, se narodil ve vesnici Nová Hlína. Poprvé se přidal k československému odboji ve Velké Británii, když se připojil do skupiny Out Distance, což byl krycí název pro parašutistickou operaci, která se měla konat v březnu roku 1942. Společně s Ivanem Kolaříkem a Adolfem Opálkou byl Čurda vysazen na území Protektorátu Čechy a Morava. Akce byla však nakonec neúspěšná, Opálka se totiž zranil a Kolařík se dostal do pasti. Aby nemusel prozradit své kamarády, raději spáchal sebevraždu. (Zdroj: g.cz)

Kvůli nemoci požádal Čurda svého velitele o možnost odjet do své rodné vesnice. Jeho souhlas měl ve světle nadcházejících událostí katastrofální dopad. Po příjezdu do Nové Hlíny začal nemocný Čurda přemýšlet o budoucnosti. Tlak na jeho osobu rostl. Zanedlouho se dozvěděl o atentátu na Heydricha a jeho děsivém dopadu, heydrichiádě. Začal mít pocit, že by jeho rodina a celá vesnice mohla při prozrazení skončit stejně, jako nešťastné Lidice a Ležáky. Zároveň na něj sama rodina tlačila, aby „něco dělal“. Konečnou kapkou bylo, když se v červnu roku 1942 vyhlásila amnestie pro všechny, kteří podají indicie vedoucí k dopadení atentátníků. Vyhlášená odměna pět miliónů byla už jen třešničkou na pomyslném dortu. (Zdroj:zpravy.aktualne.cz)

Pak už měly události rychlý spád. Už další den psal Čurda dopis, ve kterém stálo: „Zastavte pátrání po útočnících, zastavte vraždění nevinných lidí, ježto atentát provedl Gabčík a Kubiš. Gabčík pochází ze Slovenska a Kubiš má na Moravě bratra řezníkem.“ Toto udání však nemělo žádnou odezvu, proto se Čurda rozhodl zajet do Prahy osobně. (Zdroj: www.mistapametinaroda.cz)

V hlavním městě se Čurda nejprve vydal za svými kamarády, kteří se většinou schovávali v tajném bytě Svatošových. Tam však nikdo nebyl. Po dalším přemýšlení učinil zásadní rozhodnutí a vstoupil do hlavní úřadovny gestapa, která se nacházela v Petschkově paláci. Tam začal mluvit... a jeho výpověď se pro Němce stala opravdovou senzací. Nebýt jeho, nevěděli by o výsadkářích téměř nic. Takhle způsobil nejdříve smrt svých kamarádů, kteří byli nuceni v kryptě sv. Cyrila a Metoděje spáchat sebevraždu, a pak i smrt dalších stovek lidí, které Čurda pomohl odhalit.

Gestapo si ho díky jeho zájmu o další spolupráci velmi vážilo. Kromě peněžní odměny dostal možnost změnit si jméno, k tomu byt a německou manželku. Stal se kolaborantem a zlomeným člověkem. Peníze utratil na alkohol, až se stal závislým. Nakonec se od něj distancovalo i zprvu nadšené gestapo.

Konec života Karla Čurdy vypovídá mnoho o tom, v jakém byl stavu. Po konci druhé světové války se šel sám udat na policii. Nakonec byl zatčen a odsouzen k trestu smrti. S ním souhlasil a ani nepožádal o amnestii. Stal se zcela prázdným, apatickým člověkem. Dne 29. dubna 1947 byl oběšen tam, kde během války umírali odbojáři a po válce pak zrádci země, v Pankrácké věznici. Svým rozhodnutím sice zachránil život své rodině a lidem ve vesnici, poslal však zbytečně na smrt stovky jiných lidí.