I když neexistuje způsob, jak zjistit směr lidské evoluce, odborníci jsou si jistí, že jako u všech tvorů bude ovlivněna okolním světem. Ten náš je aktuálně definován větší mírou stresu, kaloričtější stravou, sníženou fyzickou aktivitou a především moderními vychytávkami, jako jsou chytré telefony a internet.
Mění se také způsob, jakým používáme naše tělo. Vědci odhadují, že člověk sedí v průměru 9,3 hodin denně a leží 7,7 hodin. To znamená, že trpí nejen naše páteř, zvyšuje se riziko hemoroidů, ale především se vypíná elektrická aktivita svalů dolních končetin.
Evoluce těla
François Allart, spoluzakladatel první kanadské školy podiatrické medicíny, zabývající se právě zdraví nohou, předpokládá, že pokud se naše kultura stane ještě usedlejší, lidská noha bude plošší a slabší. Přijít můžeme dokonce i o malíček. „Pro naši rovnováhu při chůzi a běhu nehraje velkou roli,” vysvětluje. „A díky tomu, že spíše sedíme, než stojíme, stane se postradatelným.”
Lidská evoluce
Nebude to poprvé, co se lidská noha adaptovala změně životního stylu. Proces přirozeného výběru, konkrétně potřeba utéct predátorům, nás formovala již na počátku evoluce. Jakmile naši předci slezli ze stromů a dotkli se země, prsty se zkrátily. Pohyb se tak stal efektivnější.
Dlouhé sezení a sledování obrazovek nemusí mít vliv jen na naše končetiny. Ale také na tvář. Francouzský biolog Alex Courtiol spekuluje, že se postupem času staneme krásnější. Hlavním důvodem této změny budou seznamovací aplikace. „Před jejich vývinem naše oči vnímaly celé tělo potenciálního partnera. Nyní, když se při výběru druhé polovičky preferuje pouze obličej, je možné, že naše děti budou atraktivnější.”
Rachitičtí chytrolíni
Větší pohodlí, delší délka dožití, ale také sexuální preference během let způsobila, že lidé rostou. Díky tomu se však naše kostry staly také lehčí a křehčí. A čím více času trávíme za stolem a volanty, hustota kostí a velikost svalů se snižuje. Odborníci předpokládají, že tento trend bude pokračovat. Naši potomci by tak měli být drobnější, zároveň však s větší mozkovnou.
„Evoluci nezastavíme. Působí na naše geny tak, že určité vlastnosti se v populaci v průběhu po sobě jdoucích generací stávají více či méně běžnými,” vysvětluje Alex Courtiol. „Její stopy najdeme nejen kolem nás, ale také v nás. Neschopnost hýbat ušima, ochabující sval palmaris longus na zápěstí, absence slepého střeva nebo menší čelisti. V budoucnosti budeme jednoduše jiní.”
Zdroje: www.cbc.ca, www.bozp.cz, www.en.wikipedia.org, www.theconversation.com
Sledujte nás v Google Zprávách