Skotské Flannanské ostrovy, Eilean Mòr a nový maják
Flannanské ostrovy leží západně od skotských břehů a zhruba 32 km daleko od ostrova Lewis. Eilean Mòr je osamělý a pustý ostrůvek v moři, kde není nic, jen zbytky primitivního kamenného kostela. Neklidné moře a skalnaté pobřeží si vyžádaly životy mnoha námořníků, než byl na Eilean Mòr v roce 1899 poprvé zažehnut plamen třiadvacet metrů vysokého majáku. Rok na to si ale ostrov vyžádal životy rovnou všech třech strážců, kteří na majáku sloužili.
Zmizení strážců majáku
Zpráva o nefungujícím majáku dorazila k provozovateli se zpožděním, ale nezáleželo na tom. Ke břehům Eilean Mòr dorazila loď až 26.prosince, protože bylo moře příliš rozbouřené, než aby se dala plavba uskutečnit dříve. Na palubě už čekal čtvrtý strážce majáku, který měl podle plánu jednoho ze tří vystřídat. Loď dorazila ke břehům ostrova, ale na něm nevlál signalizační prapor a ani nikdo nečekal. Kapitán lodě Jim Harvie zapískal na píšťalku, aby strážce na sebe upozornil. Vystřelil i světlici, ale na ostrově byl stále klid. Proto Harvie k majáku vyslal čtvrtého srážce Josepha Moora, aby zjistil, co se děje. Moor bez obtíží otevřel nezamčené dveře a našel uvnitř v kuchyni jen převrácenou židli a nedojedené jídlo na stole. Vše ostatní bylo na svém místě, v pořádku a přichystané ke službě. Moor se vrátil do lodi, ale kapitán jej vyslal zpět i s dalšími třemi muži, aby obsloužili maják. S lodí pak zamířil k ostrovu Lewis, kde byl nejbližší telegraf, aby informoval provozovatele Northern Lighthouse Board v Edinburgu, že se na ostrově stalo neštěstí. James Ducat (43), Donald Macarthur (40) a Thomas Marshall (28) nebyli na ostrově k nalezení.
Vyšetřování zmizení strážců
Mezi tím skupina vyslaná na maják pročesala ostrov i všechny prostory majáku a hledala jakékoli stopy, které by vysvětlily, co se stalo. Vše bylo nachystané, čisté a uklizené. Hodiny se ale zastavily, díky čemuž bylo patrné, že ke zmizení došlo zhruba před týdnem. Brána byla zamčená, dveře do majáku odemčené, na věšáku visel jediný kabát a chyběla bedna s kotvícími lany. Ta byla obyčejně umístěná 33 metrů nad hladinou moře v blízkosti majáku. Kolejnice vozíků, které sloužily k transportu břemen, byly ohnuté a vytržené z betonu. Tunový balvan nedaleko budovy byl přemístěn a na vrcholku výběžku, kde maják stál, nalezli vytržený drn. Kus zeleného trávníku byl vyrván ve vzdálenosti asi 10 metrů od kraje srázu a 60 metrů vysoko nad vodou.
Na místě byl také nalezen deník se zápisy před zmizením. Záznam útržkovitě napsaný, vykreslil situaci, kdy mořem zmítala obrovská bouře, ale také stav osazenstva. Pláč i modlitby strážců, ale nakonec končily poděkováním bohu, že bouře ustala. Děsivé řádky ale neodpovídaly počasí zmíněných dnů. Proto byly záznamy po pečlivém prozkoumání prohlášeny za podvrh.
Zmizení strážců majáku
V následujících dnech i provozovatel majáku zahájil vyšetřování. V jeho závěru superintendant Robert Muirhead konstatoval, že vše nasvěcuje tomu, že dva ze strážců šli ven zajistit kotvící lana a třetí je následoval ve spěchu a jen v košili. Z nalezených poničených a neobvykle vytržených těžkých předmětů Muirhead usoudil, že je všechny smetla do vody extrémně velká vlna. Ačkoli je to nejpravděpodobnější, rozhodně ne jediný nebo nejodvážnější závěr.
Tajemství skotského majáku
Objevily se spekulace o všech možných i nemožných osudech třech správců. Mořská nestvůra, UFO nebo třeba také duchové mohli strážce zabít. Také se mohli povraždit vzájemně a poslední z nich spáchal sebevraždu, mohli odplout na lodi někam do teplých krajin.
Teorie a představy o tom, co se stalo, byly velmi odvážné. Jako by nikdo nemohl uvěřit prosté hrůze vodní masy, která se roztříštila o útes do výšky přes 60 metrů a stáhla muže s sebou do příboje bičujícího břehy skotských Flannanských ostrovů. Jejich těla se nikdy nenašla a zmizení správců tak bude navždy záhadou.
Podívejte se na detailně zpracovaný desetiminutový dokument v angličtině, který působivě vypráví o zmizení strážců z Flannanského majáku.