Pod jménem města Znojma si nejprve vybavíme vinné sklípky, ovocnářskou oblast, nakládané okurky. Milovníci historie zase bitvu u Znojma z roku 1809, během níž Francouzi pod vedením Napoleona Bonaparta porazili Rakušany pod vedením arcivévody Karla, nebo právě znojemské podzemí.
Na krátký dokument se podívejte zde:
Znojemské katakomby byly údajně postaveny již ve středověku, kdy měly městské stavby, jako jsou domy a paláce, podzemní sklepy. Tyto sklepy sloužily lidem v této oblasti primárně k uskladnění vína a různých zemědělských produktů, zejména potravin. V průběhu 14. a 15. století se pak tyto jednotlivé sklepy začaly propojovat, až daly vzniknout známým znojemským katakombám, i když tento název není podle expertů úplně přesný.
Devadesát kilometrů chodeb vytesaných do žulové skály pod základy znojemských domů vede daleko za hranice města. Je zde celá spletitá síť schodů, studánek a starých vodovodů a tunely se rozkládají ve čtyřech patrech pod zemí.
Katakomby – ano, či ne?
Ačkoli se chodby jednoho z největších podzemních labyrintů střední Evropy běžně označují jako "katakomby", je tento pojem v této souvislosti velmi nepřesný. Pravé katakomby jsou totiž obvykle spojovány s mrtvými a pohřbíváním, což o znojemských podzemních prostorách neplatí, nebo to alespoň dosud nebylo dokázáno. Zcela jednoznačně se ale jednalo o bezpečný – pro nepřátele naopak nebezpečný – válečný úkryt.
Vše pro přežití včetně únikové cesty
Labyrint tunelů dosud nebyl kompletně zmapován a změřen. Na vině je to, že některé části podzemí jsou zcela zatopeny a veřejnost se tak může podívat pouze asi do 1,6 km dlouhé části labyrintu, který má zřejmě i přes 90 kilometrů chodeb. Přístupná je tedy jen nepatrná část, kam se lze dostat přes východní stranu Slepičího trhu.
Za války obyvatelé Znojma využívali katakomby jako úkryt. Měli zde k dispozici ve, co potřebovali, včetně vody. Právě v těchto místech byly totiž vybudovány studny, které zásobovaly obyvatele města vodou. Stejně tak zde byl i důmyslný kanalizační a odvodňovací systém, aby se zde udržovala čistota. A jako luxus zde bylo dokonce i větrání, protože vzduch do katakomb přiváděly šachty vedoucí ke komínům a krbům v budovách nad nimi.
Pro případ nuceného úniku lidí ze Znojma zde byly dokonce vybudovány tunely vedoucí ven z města.
Past na nepřítele
Kromě bezpečného azylu domácích obyvatel zde však bylo i spousta důmyslných pastí pro nepřátele. Pokud by nepřítel do katakomb pronikl, v chodbách byly instalovány kluzké „skluzavky“ končící v neprostupných jámách, úzká škrtící místa i padací dveře. Každý, kdo by sem tedy vstoupil, neznaje místa, by jen stěží vyvázl živý. Když pak do Znojma vstoupila invazní armáda, zaznamenala, že ačkoli byly domy prázdné, z jejich komínů stoupal kouř. Znamenalo to, že zde lid někde byli – ale kde? To vojáky vyděsilo, protože obrázek to byl sám o sobě velmi depresivní až strašidelný. Vojáci pak Znojmo nazvali městem duchů.
Dnes je přístupná část turistickou atrakcí, obohacenou i malými dioramaty skřetů a ghúlů, aby místo mělo autentičtější nádech.
Zdroje: